Být ženou je krásné

My ženy často žijeme v pocitu, že náš úděl je nespravedlivý, že muži to mají lehčí a někdy se na ně navíc zlobíme, že netrpí jako my.
Někdy si o nich dokonce myslíme, že jsou hloupí a k ničemu a máme silácké řeci o tom, jak by nám bylo bez mužů.
Ale celé je to o tom, že neumíme být ženami. Být ženou totiž může být velice krásné.
 
Proč to neumíme a proč si někdy o mužích myslíme, jsou nám spíš na obtíž?
 
Důvod je jednoduchý. Naše matka nebyla ženská. 
Chyběla jí citlivost a schopnost přijetí. Byla zaměřená na výkon, na výsledek, na užitek a nedávala důležitost příjemnosti a laskavému zacházení se sebou i druhými. Všechno chtěla rychle, vytvářela tlak a neuměla nebo nechtěla dát prostor přirozenému vývoji svých dětí. 
Svého muže si nevážila a neměli spolu dobrý vztah. Někdy spolu zůstali, někdy to dopadlo tak, že se rozešli. V obou případech to byl ten hajzl, který buď opustil rodinu nebo zůstal, ale v rodině byl páté kolo u vozu a obtěžoval už svou přítomností.
Znám to i ze svého dětství. Z tendence říkat cokoliv špatného o mužích mě dokonale vyléčilo, když jsem se stala matkou svého syna. Už pro mě nebylo možné vyslovit cokoliv zlého o mužích, protože ten můj chlapeček je přece taky malý chlap a je dokonalý. K respektu k mužům to ale byla ještě dlouhá cesta. 
 
Druhou stranou mince nerespektu k mužům je náš nerespekt k vlastnímu ženství. Dcery matek, které nebyly ženské, totiž ženství nerozumí. Neumí být ženské a považují ženské kvality za slabosti nebo nevýhody.
 
Hezky to vyjádřila jedna moje klientka, když mi psala:
"Cítím to jako nespravedlnost, že žena má rodit, starat se o děti, chodit do práce, zařizovat chod domácnosti a ještě uctívat chlapa, který třeba dělá i vydělá méně."
 
Problém je už v tom "žena má..." Nemusíme vůbec nic.
 
Když změníme úhel pohledu, můžeme se na tutéž věc dívat úplně jinýma očima. Osobně vnímám možnost být matkou, nosit svoje dítě v břiše, porodit, kojit ho a tzv. vypiplávat to miminko jako velký dar. Nic takového žádný muž nemá šanci zažít a udělat. Chápu, že pro muže může být zajímavější vylézt na Mont Everest nebo vynalézt žárovku, ale nejsem muž, takže pro mě to jako seberealiace tolik zajímavé není.
 
Být ženou může být velice krásné, když se to naučíme. Když se uvolníme do role, která je nám zcela přirozená a přestaneme samy sebe nutit být někým jiným.
 
I když teď třeba jste v nastavení, kdy dáváte přednost výkonu, cílům, úspěchům a rychlému tempu, tak možná cítíte, že vás to nedělá šťastnou. Jen třeba nevíte, jak jinak by to mohlo jít.
Ženskost není něco, co lze nastudovat z učebnice, ale můžeme na jejím prožívání zapracovat a jednoduše se ji začít učit. 
Můžeme spolu v rámci terapie uvolnit vazby z minulosti, které Vás drží v "mužském" nastavení. Můžete využít sílu australských bylin a také můžete načerpat ze síly ženské skupiny. Prožít si na vlastní kůži, jaké to je, když se ženy sejdou spolu v jednom kruhu a sdílí svoje pocity a zkušenosti. Uvidíte, že v tom nejste samy, každá jsme na cestě a můžeme se navzájem obohatit a povzbudit na další cestě.
 
Minulý večer pro ženy jsme věnovaly tématu Očištění. 15. ledna se podíváme na Sebedůvěru. 
Co ji blokuje, čím ji podpořit a jak důvěřovat sama sobě.
 
Těším se na Vás