Mám slabou vůli, tak nemůžu zhubnout, nebo že by to bylo něčím jiným?

Znáte to? Něco chcete, ale nejste z neznámého důvodu schopní pro to něco udělat nebo vytrvat. Pokoušeli jste se třeba zhubnout, jíst zdravě, učit se jazyk apod., ale vždycky jste selhali.
Pak obvykle více nebo méně zahanbeně říkáme: "Prostě mám slabou vůli."
 
Jenže tohle není o vůli, ale o tom, že se nutíte dělat něco, co vlastně vůbec nechcete.
 
Na jedné straně je rozum a ten například říká, že potřebujete zhubnout. Na druhé straně jsou ale emoce a ty říkají něco úplně jiného. Třeba být hubená je nebezpečné. Že to není racionální? Asi ne, ale emoce jsou vždycky silnější než rozum, a proto pak nevědomě budete stávkovat a budete selhávat v tom, co by vám k hubnutí pomohlo.
 
Jak je možné domnívat se, že být hubená je nebezpečné?
 
1. Třeba proto, že v sobě máte zakořeněný vzorec nedostatku. Takže kdo má nějaké to kilo navíc, má zásobu na horší časy. Může se cítit bezpečněji. Přece se říká, že tlustý budou hubený a hubený budou studený.
 
2. Nebo být hubená je nebezpečné, protože za štíhlou ženou se muži více otáčí a co kdyby mezi nimi byl někdo, kdo by mi chtěl ublížit?
 
3. Nebo maminka i babička byly trochu oplácané a já se bojím být jiná, protože bych mohla přijít o jejich podporu.
 
Žádný z těchto důvodů nedává našemu rozumu smysl, ale tyto skryté emoce mají přesto větší sílu než racionální rozhodnutí "Chci zhubnout."
 
Co tedy s tím?
 
Jako úplně první si připusťe, že ve skutečnosti nechcete. Zkuste si všímat, jak se u toho cítíte. Je to úleva?
Když si připustíte, že nechcete, mohou se objevovat důvody, proč nechcete a vy můžete svoje postoje začít zkoumat, případně měnit.
 
Mohou tam být i takové důvody, že pro sebe nejste tak důležití, abyste věnovali čas tomu, že si začnete vařit nebo že se vůbec nejprve naučíte vařit zdravě a chutně. Můžete mít pocit, že to je příliš mnoho času a úsilí a vy za to nestojíte. Překvapivé, ne? 
 
Těch sabotážní programů může být celá řada a u každého jsou trochu jiné.
 
Chcete-li něčeho dosáhnout a selháváte, zkuste se místo odsuzování prostě jen podívat na to, proč to vlastně nechcete. Možná zjistíte, že to byl skutečně zbytečný cíl, který měl jen posloužit vašemu egu (např. budu umět víc jazyků než moje sestra, tak budu lepší, ale jazyky mě vlastně nebaví.) nebo zjistíte, že jste jen potřebovali přehodnotit některé limitující postoje, abyste mohli začít skutečně chtít a můžete si být jistí, že se skutečnou motivací vám to půjde snadno a budete si to užívat.
 
S hubnutím mám osobní zkušenost. Několik let jsem si přála zhubnout, ale nešlo mi to a nikdy jsem pořádně nezačala. Dokonce, když jsem pomyslela na to, že bych se začala omezovat v jídle, měla jsem tendenci jíst ještě víc. :-) Tak jsem to pro určitý čas vzdala. Zkusila jsem si pak nechat udělat jídelníček na míru a pokoušela se ho dodržovat, ale nechutnalo mi to, otravovalo mě pořád myslet na to kdy, co a kolik mám sníst a velmi záhy jsem toho frustrovaná a otrávená nechala. Když jsem ale později šla hlouběji, začala jsem odhalovat svoje skryté sabotáže a postupně se z nich vymaňovat. Pak jsem narazila i na způsob jezení a vaření, který mi vyhovuje a šla do kurzu a začala se to učit. Byla to fuška a bylo potřeba věnovat tomu dost intenzivních 14 dní, ale po těch 14 dnech jsem byla o velikost menší. Malý zázrak. :-) 
Nebylo potřeba se omezovat, ani věčně hlídat co a jak jíst. Bylo potřeba začít být pro sebe důležitá a mít se ráda ještě trochu víc. Být ochotná dělat pro sebe to nejlepší, co mohu a přitom být uvolněná a nestresovat se, když třeba zrovna nejsem doma a to pro mne nejlepší si dát nemůžu. Chtělo to skutečnou motivaci, opravdu chtít, protože pak nejste líní začít dělat to, co je pro váš záměr potřeba. Taky se necítíte omezení, i když z jídelníčku vyhážete skoro všechno, co jste dosud jedli. Občas slyším komentáře "Jo, ty si nedáš, ty držíš tu dietu." To by bylo omezující a nepříjemné, ale já to vnímám tak, že jím cokoliv, na co mám chuť. Jen mi teď dělá dobře jíst to, co je pro mě a moje tělo to nejlepší. Samozřejmě taky to, co mi chutná a co si užiju, bez toho by to nešlo. Když jsem týden na dovolené a jím naprosto standardně, tak to prostě beru jako fakt a užiju si to, co je a neomezuju se. Váha zůstává stejná. 
 
Není jednoduché vyznat se sám v sobě a někdy je mnohem efektivnější podívat se na to s někým nestranným. S tím vám budu ráda nápomocná a k ruce si můžeme vzít i užitečné pomocníky z Australských květových esencí. Např. Five Corners, která čistí sebesabotážní programy, Bluebell, která odstraňuje strach z nedostatku nebo Sundew, která pomáhá pochopit, že je potřeba postupovat po krůčcích a že žádná změna nenastane mávnutím proutku.
 
Ať se vám daří být v souladu sami se sebou, protože pak i vaše záměry budou autentické a bude snadné jich dosáhnout.