Zmatení dospělí, kteří nevědí, co chtějí.
Znáte ty schopné, úspěšné lidi, kteří v práci řídí tým lidí, ale v osobním životě mají problém vybrat si i z jídelního lístku?
Kdysi jsem pracovala jako projektový manažer v IT. Tato pozice organizačně spadala do týmu IT projektových manažerů, kteří spolu moc nepracovali, každý jsme vedli své projekty a projektové týmy, ale seděli jsme v jedné kanceláři a měli společného šéfa. Trávili jsme spolu hodně času mimo práci a bylo úsměvné, jak dobrá polovina z nás (včetně mě) bylo v osobním životě neuvěřitelně nerozhodných. Takže občas trvalo i 15 minut, než jsme byli schopni si všichni v restauraci objednat. :-)
Zvláštní je, kolik úsilí a stresu může takový výběr jídla vyvolat. Mám si dát tohle nebo tamto? Tohle je zdravější, tohle levnější, na tohle bych asi měla víc chuť. Ale on si vybral tohle, tak si možná dám to samé. Banální situace, kterou však člověk může prožívat velmi intenzivně, ale hlavně nepříjemně. Navíc, když si konečně vybere, tak si vůbec není jistý, jestli udělal dobře, a když je jídlo hotovo, tak často zjistí, že to byl skutečně omyl a vůbec si nepochutnal.
A to byl jen výběr jídla. Ještě větší peklo mnohé ženy zažívají při nákupu oblečení. Nedokážou přijít na to, v čem se vlastně cítí dobře.
Takže sledují kritéria jako:
- bude se to hodit k tomu, co už mám
- bude se to hodit do práce
- dlouho to vydrží
- budu v tom vypadat sexy a někoho ulovím
- budu v tom vypadat sexy a v práci mi půjdou na ruku
- nebudu v tom příliš sexy, takže mě nikdo nebude obtěžovat
- je to levné
- je to drahé, tak to bude stát za to (a já taky)
A tak dále a tak dále, ale nikdy neproběhne hlavou myšlenka: "Tohle chci, protože v tomhle se cítím dobře. Tohle jsem já."
Kde se tohle v lidech bere? Tenhle vnitřní zmatek a odtržení se o toho, co cítí a co jim dělá dobře?
Děti vám zcela bez okolků odpoví, když se zeptáte, co chtějí k jídlu nebo které oblečení se jim líbí. Se synem chodím nakupovat oblečení vyloženě ráda. Koukne se a má jasno: "Tohle chci." Pak už jen vyzkouší a je to.
Kam tedy zmizí to naše dětské "Tohle chci."?
V okamžiku, kdy víme, co chceme, ale dospělí nás začnou přesvědčovat, že naše volba není správná.
Místo toho, aby maminka řekla: "Ne, tohle ti prostě nekoupím." Začne holčičku přesvědčovat: "Tahle barva je moc křiklavá. Tohle by se hned umazalo. To se k tobě nehodí. V tom vypadáš jako stará-mladá. Podívej, tohle ti sluší mnohem víc. Tahle barva k tobě sedí. Když si vezmeš tyhle kalhoty, koupím k nim i tamto tričko, budeš mít hned dvě nové věci."
Prostě spousta argumentů, která nás odvádí od toho, co jsme chtěli a zdůvodňuje, proč je naše volba špatná.
Je to množství nejrůznějších drobných situací od výběru hraček, pohádek, knížek, tužek, sešitů, přes kroužky, kamarády, až po výběr školy, kterou budeme studovat.
"Vyber si to, co tě bude dobře živit. Tohle by tě neuživilo, o to dneska není zájem. Přece nebudeš dřít rukama. Přece převezmeš tatínkovu ordinaci."
Dítě se v tom přestává orientovat. Chápe jen to, že aby bylo přijaté, musí se rozhodovat podle toho, co chce maminka, tatínek, babička, paní učitelka, kamarádka...
Takže když si pak jako dospělé vybírá jídlo, tak v něm neběží otázka: Na co mám teď chuť? Ale nevědomě horečně přemítá, co by schválila maminka, tatínek, partner atd. To se nemusí shodovat s tím, na co má vlastně chuť, takže následuje zklamání, že to jídlo za moc nestálo a vlastně bych si dala to, co měl můj spolustolovník.
Proč si někdy neumíme vybrat, je celkem jasné. Jak z toho ven?
- Dovolte si zpomalit, když něco vybíráte. Počkejte si na ten pocit klidu a spokojenosti, který v sobě cítíte, když je to To pravé.
- Objevujte, co vám ve skutečnosti dělá dobře.
- Zkuste někdy vybrat něco, co byste si normálně nikdy nevybrali.
- Když vyberete špatně, zkuste si uvědomit, že jste nevybírali podle sebe, ale podle nějaké osoby, jejímuž hodnocení jste se snažili zavděčit. A příště si dovolte volit podle sebe. Neodsuzujte se za chybu, ale jen se z ní poučte. Chcete se učit a rozvíjet svoje spojení se svými pocity. Ne ztrácet čas se sebepeskováním. :-)
Ze systému Australských květových esencí se dají v této oblasti využít např. esence, které propojují s vlastní intuicí - Bush Fuchsia nebo Bush Iris. Dog Rose, která posiluje sebedůvěru a nebojácnost, aby si člověk dovolil projevit, kým je. Freshwater Mangrove, která odstraňuje převzaté předsudky a předem daná očekávání, že věci mají nějak být. Jacaranda, která posiluje rozhodnost.
Z květových esencí české země by mohla být užitečná lípa, protože pomáhá otevřít srdce a dub, protože ten je zase oporou v tom umět se postavit sám za sebe.
Rada pro rodiče je velmi jednoduchá :-)
Nechte dětem možnost rozhodovat se o věcech, které už rozhodnout umějí. Nebo jim alespoň dovolte, ať si myslí, co chtějí a nepřesvěčujte je, že to cítí špatně.
Ušetříte jim v dospělosti spoustu času, který stráví prací, která je netěší nebo s partnerem, se kterým nejsou šťastní.
Cílem života není mít nejlepší práci a nejlepšího partnera, ale být šťastný. Šťastný můžete být jen v práci, která vás baví a s partnerem, kterého máte opravdu rádi.
Přeji krásný den a pevné propojení sám se sebou