Odpovědi na vaše dotazy

Krásný májový večer, Barboro..
ze Šamanské konstalace a z osobních konzultací znám vašeho muže, vás zatím jen podle vašich článečků..
Vojtěch už mi velmi pomohl v mém osobním rozvoji a jsem mu za to moc vděčná..
naposled jsem s ním také řešila jednoho ze svých dvou synů, 30ti letého Adama. (O rok starší bratr Ondřej studuje a pracuje v zahraničí).
Na Adamovi se hodně podepsal můj rozvod s jeho otcem, který se po sňatku s druhou ženou přestal o kluky zajímat a patnáct
let je neviděl. Adam to nese celý život jako obrovskou křivdu..
Adam má velmi slušné vystupování, je šikovný, příjemný, kultivovaný kluk, nikdy mě slovem neurazil, ale.....
nedodělal si maturu..podotýkám, že je velmi pracovitý, ale velmi nedochvilný..po roce, kdy byl bez práce si ji opět našel...byl ve zkušební době, po pracovní stránce opět chválený, ale opět ho propustili za pozdní příchody..
..Adam nedodržuje slovo, málokdy je na něj spoleh..
Už jsem s Vojtěchem řešila i alternativu, kdyby opět nepracoval (to už jsem tušila, že má problém opět s nedochvilností ) a Vojtěch mi radil ať i přesto mu projevuji lásku a říkám mu, že ho mám ráda..
i když jsem laskavá a mírná, dřív jsem mu to vyčítala, teď, na radu Vojtěcha jsem nechala výčitek..
ale jsou tu další věci...už týden mi slibuje, že si dojde na pracovní úřad, naposled ho vyloučili, že se tam pravidelně nehlásil a já za něj platím samozřejmě zdravotní pojištění..
před chvíli přišel, říkala jsem mu, že mu nebudu moci dávat už žádné peníze, když budu muset za něj vše platit..sklopí hlavu a řekne "já vím, já žádné peníze nechci.."
Co dál...jaká rada, aby se stal zázrak..?
Vymýšlí si..než jsem přišla na to, že ho vyhodili, zapíral to..nikdy mi neřekl pravdu, přesto, že jsem na něj nikdy nekřičela..
Loni mi vyčetl, že jsem jednoho syna udělala šťastného a druhého ne..kvůli staršímu jsem vyměnila byt za menší a dala mu peníze na cestu do zahraničí, kde studuje a pracuje...ale Adam je jiný..ten by to nezvládl..ale hlavně se necítím, že bych Adama ošidila..neustále jsem mu finančně pomáhala, když byl bez práce, kdežto Ondřej pracuje od školy..
Prosím o radu..
Pořád věřím, že se stane nějaký zázrak..vím, že mu otec hodně chyběl..

Dobrý večer,

děkuji za důvěru.

Jak jsem si četla vaše řádky, tak to na mě působí tak, že se k vašemu synovi vztahujete stále jako matka malého chlapce a z této pozice se mu snažíte pomáhat a přebíráte za něj jeho závazky. Samozřejmě jako máma chápu, proč to děláte, ale působí to problémy, o kterých píšete.
Myslím, že to, co můžete udělat vy, je začít ho vnímat jako dospělého muže, a nadále mu projevovat svou mateřskou lásku, jak vám Vojtěch už radil. Na druhou stranu mu nechat jeho závazky, aby je řešil sám a přidat k tomu vaši důvěru, že to zvládne.
Nejprve je potřeba si to takto srovnat v hlavě a pak to můžete vyjádřit i jemu.
Prakticky asi nemá smysl mu teď hned přestat dávat peníze, ale dát tomu jasné hranice - na co a jak dlouho mu ještě peníze dáte.
Další věc je váš pocit viny, že druhý syn mohl dostat více. Ve své podstatě je asi jedno, kdo dostal víc, stejně to nelze poměřovat. Důležité je si uvědomit, že vaší povinností není finančně podporovat ani jednoho z nich a současně máte vy sama právo dát cokoli, komukoli chcete.
 
Samozřejmě osobní konzultace u Vojtěcha by vám pomohla si to v sobě urovnat.
Já vám mohu nabídnout Australské květové esence. Jedná se o kapky s výtažky z Australských rostlin, které pracují s naším podvědomím a čistí, co je potřeba. Na situace, kdy víme, co bychom potřebovali změnit a nejde nám to na vědomé vrstvě, jsou ideální. Jedna z rostlin slouží i na vyčištění pouta mezi matkou a dítětem.
Při konzultaci však obvykle vybírám kombinaci rostlin pro klienta na míru, což je nejlepší.
Zde si o nich můžete přečíst více: http://www.zumotova.cz/esence/
 
Samozřejmě, kdyby chtěl něco užívat i syn, tak bychom mohli zapracovat na té jeho nedochvilnosti, ale to záleží na něm, zda by měl motivaci.
 
Přeji pěkný večer
Bára Zumotová

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI BACHOVÝMI KVĚTOVÝMI ESENCEMI A AUSTRALSKÝMI?
Dobrý den paní Zumotová, prosím, mohla bych mít na Vás dotaz? Natálka Tothová by doporučila Vaše stránky. Rok a půl užívám Bachovy květové esence. Směs do lahvičky mi vždy vybírá a namíchá můj lékař homeopat. Prosím, jaký je rozdíl mezi "Bachovkami" a Australskými květovými esencemi? Trápily mě žaludeční potíže z úzkosti, panická porucha, potíže pomalu ustupují a někdy mám pocit, že "nestačí". Prosím, jaký je váš názor? Děkuji pěkně za váš čas a energii. S úctou Sylvia

Dobrý večer,

děkuji za dotaz. Principiálně jsou Australské květové esence podobné Bachovým esencím. Vyrábí se stejnou metodou a také fungují podobně jako homeopatika. Hlavní rozdíl vidím v aktuálnosti. Bachovy esence byly vytvořeny někdy zhruba před sto lety. Australské esence začal jejich autor p.Ian White vytvářet zhruba před 30 lety a postupně je stále doplňuje o nové rostliny. Dodnes je to on osobně, kdo připravuje všechny tzv. mateřské tinktury, ze kterých se dále připravují koncentráty a z těch pak už tinktury pro konkrétní klienty. Svět se za poslední roky velmi změnil, lidé řeší jiné problémy a jsou vystaveni úplně jinému prostředí než před sto lety. Samozřejmě my jako lidé jsme pořád stejní, ale ta aktuálnost je pro mě důležitá. (Tím prosím vůbec nechci hodnotit účinnost Bachových esencí. Nejsem na ně odborník a moje osobní zkušenost s nimi je minimální.)
V tuto chvíli systém Australských květových esencí představuje 69 rostlin, kdy každá má své účinky jak na duši tak na tělo a kombinují se podle potřeb klienta. Nedá se univerzálně říct, že pro všechny klienty s určitým problémem zabere stejná rostlina. Vždy je potřeba se soustředit na příčinu potíží, protože stejný problém může vzniknout z různých důvodů a na tyto důvody je potřeba cílit výběr rostlin.
Když bych vzala konkrétně vaše potíže, tedy úzkosti a panickou poruchu, tak bych obecně doporučila rostliny Crowea, Grey Spider Flower, Green Spider Orchid, Dog Rose. Ale jak už jsem psala výše, nedá se to stanovit obecně a je potřeba konzultace, během které bychom určily rostliny vhodné právě pro vás.
Více si o těchto roslinách můžete přečíst zde: http://www.zumotova.cz/esence/jednotlive-esence/

Děkuji a přeji pěkný večer
Bára Zumotová

Dneska mě zaujal tvůj post o nadváze. Myslíš, že bys mi nějak mohla pomoct s tou mojí? Držela jsem spousty drastických "diet" a myslím, že jsem si tím slušně podlomila nejen fyzické, ale i psychické zdraví. Teď se mi při slovu "dieta" dělá zle, já už to prostě znova nedokážu. Zároveň si myslím, že ta moje nadváha vězí hlavně v hlavě.
Jenže se mnou je to těžký, nevydržím dělat nic pravidelně a dlouho, ani chodit k terapeutovi. Potřebovala bych udat nějaký směr, kterým bych se pak už mohla vydat sama.

S nadváhou je to skutečně v hlavě. Přejídání je snaha o potlačení pocitů, které se právě objevují a my je nechceme cítit a druhá strana toho je, že je to naučené chování z dětství, jak si doplnit něco, co nám jako malým chybělo (pozornost, něha, bezpečí...)
Já bych ti osobně mohla pomoci s esencemi. Asi by to byl taky trochu delší proces, ale minimálně je to dobrý začátek, který ti otevře cestu a pak už třeba najdeš chuť s tím pracovat intenzivněji. Třeba pomocí konstelací, které dělá můj muž Vojtěch. Tam by ti mohl hezky ukázat, v čem je příčina a jak z toho ven.
V každém případě zapomeň na držení diet, to opravdu nepomůže, dokud si to nesrovnáme v hlavě. Když se to totiž srovná, tak v sobě najdeš i motivaci začít jinak jíst a přidat nějaký pohyb, protože už tě to bude těšit.
Takže kdybys chtěla, můžeme si domluvit konzultaci a vybrat esence, které na začátek nejvíce potřebuješ. Ty ti dám do jedné lahvičky, kterou pak budeš užívat měsíc až měsíc a půl. Uvidíš, jak se pak budeš cítit a buď budeme pokračovat další lahvičkou nebo třeba zkusíš jinou metodu nebo to zkombinujeme.

To, CO MŮŽEŠ ZAČÍT DĚLAT SAMA HNED, je toto. Vždycky než začneš něco jíst, tak se na chviličku zastav a najdi v sobě odpověď na otázku: "PROČ TEĎ CHCI JÍST?"
Odpovědi mohou být:
Mám hlad.
Jsem nervózní.
Něco mě rozrušilo, potřebuju se uklidnit.
Měla jsem těžký den, tak si zasloužím odměnu.
A spousta dalších. 
Pro začátek stačí, že začneš rozlišovat, kdy jíš, protože se potřebuješ najíst a kdy jíš proto, aby sis nějak pomohla emocionálně.
Takhle to můžeš sledovat pár dní nebo týdnů a určitě přijdeš na to, že je spousta momentů, kdy jsi ve skutečnosti potřebovala něco jiného než jídlo, ale máš naučené, že jídlo ti to na chvíli poskytne také. 
Na odstranění příčiny tohoto chování už je potřeba pracovat hlouběji a ve spolupráci s někým zkušeným. Já mohu pomoci s esencemi, které budou čistit z podvědomí ty vzorce, které k nezdravému vztahu k jídlu vedly.
A nelekej se, má to spousta lidí. Znám to z vlastní zkušenosti. :-)

Bára

 

Kdy je člověk připraven začít čistit staré programy a zranění?

Podle mého názoru je to TEĎ. Jakmile cítíme, že nejsme šťastní a spokojení, nebo jsme nemocní, tak je dobře začít pracovat na tom, abychom šťastní, zdraví a spokojení byli. A k tomu vede cesta právě přes zahojení starých bolestí. 

Druhá otázka je, jakým způsobem začít. Na začátku je důležité vybrat vhodného člověka, který vás tímto procesem bude provázet. Těch lidí a metod bude zřejmě více a každá vám ukáže určitou část a pomůže vám pokročit na cestě k uzdravení. Můžete vybírat podle vlastní intuice, podle doporučení přátel nebo podle referencí. A je velmi důležitá vaše motivace, že na sobě opravdu chcete pracovat.

Když to vezmu z druhé strany, čím déle to člověk odkládá a říká si třeba "To zvládnu, to vydržím." nebo poslouchá rady typy "Nemůžeš se tomu přece tak poddávat, nebudeš se přece pořád hrabat v minulosti.", tím více balastu na sebe nabaluje a současně přenáší do svého okolí, do svých vztahů a na svoje děti. Takže já bych nečekala, jen bych doporučovala na sebe netlačit a nespěchat na změny. Dopřát si vždycky čas, aby všechna poznání a změny se mohly usadit a pak zase pokročit dál. Osobní rozvoj je práce na celý život, ale postupně se se sebou naučíte pracovat sami, a když budete potřebovat pomoc, už budete vědět kam sáhnout.

Já vám mohu pomoci prostřednictvím Australské květové terapie.

Přeju hodně síly, trpělivosti a vytvalosti. Změna nepřijde hned, ale je důležité neztratit směr a pokračovat dál, abyste mohli být ve svém životě opravdu spokojení.

Bára Zumotová

Syn se stále různě shazuje, obviňuje, říká, že je škaredý a chce zpět nosit brýle, ale není to pořád, spíš výjimečně. I tohle je pro mne velká škola. Přijde mi však, že v noci spí klidněji, méně skřípe i zuby. Nehty si však kouše stále.

U syna je to hodně problémů o sebeodmítání a potlačování vzteku. Určitě by esence na míru pro něj byly taky vhodné, ale to uvidíte sama, jak to budete cítit. Nevím, jak reagujete, když o sobě říká ošklivé věci. Člověk má tendenci začít dítě přesvědčovat, že není ošlivé a že ho vidí krásné atd. Ale zkuste to trochu jinak. Dovolte mu, aby se tak cítil. Zeptejte se ho, jestli se cítí škaredý. Nebo kdy se tak cítí a projevte pochopení, že to musí být těžké se tak cítit. Aby získal pocit, že ho chápete a respektujete jeho pocity, i když vy ho vidíte jinak. Třeba se rozpovídá a uvolní se. Stačí jedna, dvě věty, určitě ho nezahrňte otázkami. Jen citlivě reagujte na to, co Vám bude ochotný říci.
To skřípání zubů ukazuje, že v sobě potlačuje zlostnou reakci. Že v životě nemá dovoleno zareagovat agresivně nebo si to aspoň myslí, že jen hodný je přijatelný a tedy milovaný. Vy sama v sobě se můžete vnitřně rozhodnout, že mu dovolujete zareagovat tak, jak to v danou chvíli cítí. Samozřejmě ne tím, že by někoho tloukl, ale že má právo se někdy rozlobit a dát najevo, že se zlobí.

 

Stejné svolení dejte i sobě. Může se to pak od Vás naučit.

Dobrý den Báro, rada bych si objednala ty esence, jestli je to ještě možné? a mohu se na něco zeptat ohledně toho odpuštění?
Mamka mě hodně často zranuje, jsem pro ni asi fakt ta nejhorší dcera na světě, dokáže nám se segrou říct, že jsme obě krávy atd atd. každé setkání končí hádkou. Vím že jí musím odpustit (jen nevím jak), ale zárověn se ptám, do jaké míry si muže nechat její obvinování a soudy líbit, nechat se urážet, když si představím, že mamce napíšu, že ted nemám vubec sílu se s ní vídat, tak zase ve mě hlodají výčitky, že ji nechávam samotnou a že je jí určitě smutno, protože tatka nám nedávno zemřel, ale je to pořád dokola, chová se ke mě hrozně, pak se na pár dní odmlčí a pak zase napíše že je jí smutno a že se musíme obě změnit.....nechci si to nechat líbit, každé setkání s ní mě stahuje ke dnu, ale zároven jí v tom nechci nechat i když vím, že by si to asi zasloužila.
Vím, že si táta život s ní vybral sám, ale protože s ní žil, tak zemřel na rakovinu, nechci dopadnout jako on...
Hodne se mi snaží zasahovat do života hlavně ohledně pořádku a uklidu, mám hruzu pokaždé, když má prijet, je schopná říct, že žijeme jak prasata a my jsme celý den strávili uklidem, každý drobeček ji vadí, když moje dcera položí bindu na zem , tak mám přednášku jak ji k nicemu nevedu, proste není možné se ji zavděčit, nechci žít podle jejích pravidel, ale stejně se cítím hrozne když má přijet.
Všichni mluví pořád o odpuštění, říkají, ty jsi se s ní pohádala? no jo to jsi jí neodpustila, když odpustíš, tak ji budeš přijímat s láskou, a na druhou stranu zase čtete o tom, že se nemáte stýkat s lidma, kteří vám ubližují a zranují vás,jsem z toho vážně zmatená...
D.

Milá D.,
odpuštění je velmi důležité a už jsem o něm psala, ale u Vás vidím jako prioritní téma VINA. Je to pocit, který v sobě máte a přes který Vás Vaše matka ovládá. Dělá to už dlouho, je v tom skutečně dobrá a vy jí věříte, že na to má právo. Cítíte se vinná, že nejste dost dobrá dcera a že svojí matce nevěnujete dostatek péče a pozornosti. Ale to není nic, na co by Vaše matka měla právo. Voda teče od pramene do řeky a ne naopak, stejně tak energie musí proudit od rodičů k dětem a ne naopak. Samozřejmě může nastat situace, kdy rodiče zestárnou a jsou odkázáni na pomoc svých dětí, ale ani tato pomoc není automatická, ale vychází z toho, že rodiče mají se svými dětmi hezký vztah, je zde VZÁJEMNÝ RESPEKT a VDĚČNOST za pomoc.
To však není Vaše situace. Vaše matka je v pořádku a umí se o sebe postarat. To, co neumí, je chovat se k Vám a Vaší sestře slušně a s respektem. Zkuste si představit, že by se k Vám tímto způsobem choval cizí člověk. Jak byste reagovala? Nebo ještě názorněji - zkuste si představit, že byste se takto chovala vy ke své dceři, až vyroste. Těžko představitelné, že? Takže vy si potřebujete uvědomit, proč se cítíte vinná vůči své matce a tuto vinu propustit ze svého života.

Děti velmi touží po lásce svých rodičů, a pokud se jim jí nedostává, uvěří tomu, že kdyby byly lepšími dětmi, tak by je rodiče milovali. Kdyby byly krásnější, chytřejší, úspěšnější, tak už by je rodiče milovali. Často to i rodiče dítěti tvrdí: "Kdybys byla pořádnější...", "Kdyby ses líp vdala..." Ale nikdy to nenastane. Lásku si nelze zasloužit. Ani rodičovská láska nemůže být za odměnu. Tohle je to bolavé pro Vás, uvědomit si, že nemůžete udělat nic proto, aby Vás Vaše matka měla ráda. Na druhou stranu se můžete přestat cítit vinná, že nejste taková, jakou by Vás chtěla mít. To je ulevující. 
Je ště jedno zásadní uvědomění: Vaše matka by byla stejná, ať už Vy byste byla jakákoliv. Nechová se k Vám tímto způsobem, protože Vy jste taková, ale protože ONA JE TAKOVÁ. A s tím nemůžete nic udělat, protože nelze druhého změnit. Vy to můžete jen přijmout, že to tak je a vybrat si, zda se s ní chcete stýkat a za jakých podmínek. Toto je okamžik, kdy můžete opustit roli malé holčičky, která si přeje, aby ji maminka měla ráda a stát se dospělou ženou, která už je na své matce nezávislá a rozhoduje se podle sebe, zda s ní chce trávit čas.

Zde už se dostáváme k tomu, že můžete jednat v lásce, a přesto nebo možná spíš právě proto, dáte jasně najevo, jaké chování je pro Vás přijatelné a jaké ne. Jde o lásku, kterou cítíte vůči sobě, a proto nedovolíte, aby Vám někdo ubližoval a jde také o lásku k Vašemu partnerovi a dětem, protože není důvod dovolit nikomu, ani Vaší matce, aby vnášela do Vašeho domu napětí. Můžete mít svoji matku ráda, ať je, jaká chce. Je to pro Vás důležité, protože je to Vaše matka a je Vaší součástí. Nelze mít rád sám sebe, a přitom nepřijímat svoje rodiče. Současně však můžete s láskou vyjádřit: "Mami, není mi příjemné, když se mnou takhle jednáš a za takových podmínek tu s Tebou nebudu, protože mi to nedělá dobře. Toto je můj dům a v něm udržuju pořádek podle svého uvážení. Jsi tu vítána, chceš-li být u nás hostem. Pokud se Ti tu nelíbí, můžeš odejít." 
Tady je velmi důležité rozlišit, zda se vyjadřujete s cílem ji potrestat nebo zastrašit nebo se vyjadřujete s cílem chránit a respektovat sama sebe. Potřebujete to dělat pro sebe, ne proti ní.

K tématu přijetí své matky jsem napsala tento článek. 
http://www.zumotova.cz/…/nesnasim-svoji-matku-nebo-ocenuju…/
Vím, že to není nic jednoduchého a nějakou dobu trvá, než člověk zpracuje všechny pocity, které se mu ve vztahu k matce otevřou. Proto nabízím podporu v rámci konzultací, kde můžeme společně zpracovávat situace, kterými ve vztahu k matce procházíte, abyste objevila ty momenty, kdy se sebou necháte manipulovat a nechráníte sama sebe. 

A ještě jeden tip - konstelace na téma Matka a otec - zdroj naší síly. Budou se konat 6.března v Praze a bude to příležitost si vztah k matce srovnat do té hloubky, jak budete v tomto okamžiku schopná jít.
http://www.zdravevztahy.cz/…/…/otec-a-matka-zdroj-nasi-sily/

Přeji hodně síly, úcty a porozumění.

Bára Zumotová