Všechno je lekce osobního růstu, dokonce i volby

Já se osobně setkávám pouze s těmi vyjádřeními na sociálních sítích, protože mám zřejmě díky Bohu přátele i rodinu tolerantní a s otevřenou myslí.

 

Co konkrétně mě trochu trápilo?

 

Ať už jsem na Facebooku okomentovala cokoliv a můj komentář by MOHL vyznívat ve prospěch nejmenovaného kandidáta, který je pro určitou skupinu nežádoucí, vzápětí jsem dostala reakci či několik reakcí více či méně hysterických, jak si můžu myslet, že pan A je takový a takový a pan B je takový a makový. Že to snad není možné a nemůžu to myslet vážně. Dokonce už neprocházely ani vtipy. Podotýkám, že všechno bylo z mé strany psáno slušně, i ty vtipy.

Vnímala jsem velký tlak a manipulaci, abych si myslela to, co si podle této skupiny lidí myslet mám a jedině tak mohu být přijatelná.

 

LEKCE č.1 tedy byl strach z odmítnutí.

 

Prožila jsem si tedy ten smutek a obavu z toho, že když nadále budu vyjadřovat vlastní názor, určitý typ lidí mě odsoudí.

Nebylo to příjemné, ale dovolila jsem si pár hodin ten smutek nechat naplno vyplout na povrch a tím jsem se uvolnila. Dovolila jsem si "být nepřijatelná" a to mi pomohlo dovolit si i nadále přemýšlet svobodně a v souvislostech, tak jak to potřebuju já. Reakce druhých lidí už je na nich a je to jejich lekce, za kterou na sebe nepřebírám zodpovědnost.

 

Za pár dní se objevila LEKCE č.2, kterou bych nazvala - nesmíš věřit vlastnímu úsudku.

 

Sledovala jsem debaty a komentáře a nevycházela z údivu, jak stoupenci jednoho kandidáta jsou zcela slepí k jeho evidentním nedostatků či případným selháním. Bez schopnosti kritického vnímání a určité zdravé ostražitosti. Jak moc se někteří nechávají opít iluzí prezentovaného obrazu a nedívají se vlastníma očima.

K tomu se přidávala na straně druhé obří kritika druhého kandidáta, zveličování všech jeho nedostatků a občas jsem měla pocit, že i kdyby řekl "Dobrý den" a bude 17 hodin odpoledne, bude mu vyčteno, že neřekl "Dobrý večer".

Pokud jsem na toto černobílé hodnocení nějak upozornila, byl ze mne hned stoupenec toho špatného kandidáta. Tudíž jsem i já pro ně začala být špatná, hloupá, nepochopitelná atd. To už se mě ale nedotýkalo. Lekce č.1 už byla za mnou. :-)

 

Tentokrát se mě emočně dotýkala ta slepota a zkreslené vnímání a hodnocení druhého. Tedy situace, kdy jeden kandidát je to učiněné zlo a ten druhý to učiněné dobro. Pátrala jsem v sobě, proč se mě to dotýká a proč mi to není jedno. 

Byly to především tyto 2 otázky:

a) Proč jsem citlivá na to, že jeden haní druhého, označuje ho za viníka a sebe za oběť?

b) Proč když to vidím jinak, je pak moje vnímání označováno za chybné, naivní a může existovat pouze to správné hodnocení a moje je určitým způsobem likvidováno.

 

Došlo mi, že to znám z dětství a toto černobílé hodnocení se táhne naším rodem.

Vysvětlím na příkladu:

Maminka označuje tatínka za špatného, za původce jejího nešťastného života a tatínek se nebrání. Nemůže nebo se nechce vyjadřovat.

Dítě to ještě úplně nechápe, ale cítí, že tatínka má rádo také a že tatínek je přece taky fajn.

Jenže maminka má velký vliv a vědomě či nevědomě vytváří na dítě tlak, aby bylo na její straně a také říkalo, že tatínek je špatný.

To je pro dítě nepochopitelné a cítí v sobě zmatek. Jeho pocit by se dal shrnout do otázky, kterou ale nesmí položit: "Maminko, proč nevidíš, že tatínek je taky fajn a proč ho nesmím mít rádo?"

Nerozumí tomu, nesmí věřit samo sobě a cítí se bezmocné, protože maminka je silnější a je na ní závislé.

 

Když jsem si uvědomila i lekci č.2, prožila si ten smutek, že to takto je, uvědomila jsem si, že nemusím věnovat další čas upozorňování na černobílé vidění v politice. Nechám už na každém, ať si projde svoje lekce tempem, které potřebuje a věnuji tento čas zase sobě a své práci, ve které mohu být platná těm, kteří na sobě právě pracovat chtějí.

 

Můžete si všímat toho, co Vás v realitě Vašeho každodenního života rozhodí, zabolí, zvedne hladinu Vašich emocí a dívat se tomu na zoubek. Všechno se totiž dá zužitkovat jako životní lekce o Vás samých a Vy můžete být zase o kousek svobodnější.

 

Přeji krásné dny a svobodu ve Vašem myšlení i konání

Bára Zumotová

 

Když bych vybrala rostliny z Australských esencí, které by v těchto souvislostech pomohly, pak by to byla:

Illawarra Flame Tree, která pracuje se strachem z odmítnutí a tíživým prožíváním odsouzaní či přehlížení naší osoby.

Bush Fuchsia, která pracuje na nastolení rovnováhy mezi mužským a ženským principem a pomáhá, abychom byli schopni se vyjádřit. Projevit navenek, jak to máme my.

Red Helmet Orchid, která zase pomůže nastavit v sobě zdravý vztah k autoritě, tedy abychom na ní nebyli závislí a mohli důvěřovat sami sobě.