Příběh vzniku esence z fialky

Fialky mě uchvátily na procházce v pátek 26. března a měla jsem hned jasno, že z nich při nejbližší příležitosti udělám fialkovou esenci. Obdivovala jsem fialky už loni, ale ještě jsem na ně nebyla připravená. Ostýchala jsem se utrhnout takovou krásu a polámat tak něžnou rostlinku. Následovalo několik zamračených dní, až na úterý byla předpověď na slunečný a teplý den. Vše jsem si připravila a lehce nedočkavě se těšila :-) 
 
Noc před výrobou esence jsem se večer neplánovaně naladila na její energii a začal se hrnout proud myšlenek a obrazů jako dosud u žádné z předchozích esencí. 
Fialka mě překvapila silou své lásky. Až mi to téměř vyráželo dech a tlačilo na srdci. Současně bylo velmi krásné a dojemné vnímat jakou kosmickou (všeobjímající a všeprostupující) lásku v sobě nese.
 
Viděla jsem, jak propojuje s duchovními světy, ale skrze srdce! Ne nějaké ezolétání na obláčcích iluzí, ale skutečné procítění jednoty a napojení se na božskou podstatu v nás. Viděla jsem fialově prozářený vesmír, elipsy galaxií zářící do prostoru a vibrující na vlně lásky. Něco takového nejsou moje běžné vize. Naopak bych o sobě řekla, že jsem člověk pevně stojící nohama na zemi a milující Zemi. Toto však byl velmi intenzivní a srozumitelný prožitek fialkové esence.
 
Ráno 30.3.2021 jsem se tedy vydala do Dalejského údolí k srázu mezi borovicemi, kde rostly roztroušené, nádherně vonící, koberce fialek. Rovnou jsem se pustila do výroby esence a bylo to poprvé, kdy jsem už nepotřebovala hledat a zjišťovat, jaké má vlastnosti a účinky, protože už jsem je znala předem z předchozí noci.
Natrhala jsem květy a víc jsem neměla potřebu dělat vůbec nic. Žádné velké pátrání po tom, jaká fialka je a jak roste. Botanické informace jsem si přečetla předem jako u předchozích esencí. Teď mezi fialkami jsem jen prožívala pocit, že je vše v dokonalém pořádku, jsem doma, jsem tam, kam patřím, a není potřeba cokoliv dělat. Prožívala jsem s fialkami to, co jsem zjistila noc předtím. Obrovské zakotvení ve svém středu a pocit, že jsem plně spojená sama se sebou a současně součástí celého makrokosmu.
 
Cosmos je slovo, které mi v souvislosti s fialkou (violkou - to jméno je prostě nádherné) často nabíhalo do vědomí. To propojení jednotlivce s celým vesmírem a všemi bytostmi v něm. Ne v nějakém mravokárném a moralizujícím smyslu, ale v nekonečném prožitku blaženosti a radosti z té celistvosti, kterou můžeme zažít v jednotě se světem okolo. Současně jsem vnímala, že vnější svět přestal ovlivňovat to, jak se cítím, a uvelebila jsem se v prožívání především skrze sebe samotnou.
A tak jsem si tam za zpěvu ptáků a v přítomnosti motýla ležela a užívala tu nádheru těchto okamžiků. Neměla jsem potřebu nic řešit, něco kontrolovat a užívala jsem si, že jen jsem a cítím se blažená.
Vnímala jsem v sobě plnou radost ze života, z toho, že jsem, že svítí slunce, zpívají ptáci, v dálce štěká pes, je jaro a nádherný den.
 
V hlavě mi hrála písnička Petera Nagyho Chráň svoje bláznovstvá
...A píš si tajné básničky 
čo otvárajú zreničky 
a vravia hlasom zvnútra
 
Chráň si chráň tie krásne bláznovstvá 
z ktorých si nám stále nevyrástla 

Niektorí to prehrajú a hneď im oči vyblednú 
Vzdávajú sa snov 
však ty môžeš byť čím chceš byť 
len na chvíľu zataj dych 
Počúvaj, hlas ide zvnútra...