Příběh vzniku esence z osiky

Vytvoření esence z osiky přišlo velmi rychle, náhle a samotnou mě to vlastně překvapilo. :-)
Koncem zimy jsem dostávala dotazy, co další esence - zda budou a jaké.

Co se tvorby esencí týká, nic předem neplánuji. Impulsy přichází samy a já na ně reaguji. Tentokrát mě k esenci přivedla moje kamarádka, která se mě na esence také ptala a já jsem jí říkala, že ano, že další esence budou a už to budou takové specialitky. Tím mám na mysli esence, které se budou zaobírat individuálními potížemi, kterými trpí jen někteří lidé, a že to bude třeba esence na uvolnění strachu.
Lípa, dub, bez, růže a řebříček jsou jiné. Jsou to esence z okruhu osobní transformace, které na sebe postupně navazují a prochází tématy, která jsou společná nám všem. Na různých vrstvách si tato témata řešíme úplně všichni.
 
Ale trochu jsem se pletla. Osiku teď potřebujeme skoro všichni a určitým vnitřním strachem a nejistotou v nějaké oblasti někdy trpěl každý. :-)
 
Za další 2 dny mi tato kamarádka psala znovu - kdy že bude ta esence na strach. Já jsem si říkala, proč mě honí, vždyť jaro teprve začíná a času dost. :-) Ale protože se kolem esencí nic neděje náhodou a právě jsem užívala esenci z řebříčku, takže jsem měla k dispozici i hlubší napojení, zaměřila jsem na to vnitřně pozornost.
Další ráno jsem se probudila a naskočilo mi: Třese se jako osika! A bylo to jasné. Podívala jsem se, kdy osiky kvetou a samozřejmě bylo to právě teď. :-)
 
Díky karanténě jsme neměli moc pevně daných závazků, takže jsme s mužem vyrazili hledat osiky. Podle knížek osiky rostou všude kromě hor a jejich výskyt je velmi hojný. Strávili jsme hledáním celé dopoledne, ale nenašli žádnou. Až odpoledne, když jsem byla na procházce s kamarádkou, tak úplně na závěr najednou koukám na tři krásné osiky vedle sebe. Hurá! 
Druhý den jsem se sem vydala znovu a esenci z osiky vyrobila. To bylo 26.3.2020.
 
Zvláštní na této tvorbě byla síla slunečního svitu, respektive jeho jemnost. Normálně esence připravuji, když slunce intenzivně svítí. Tentokrát ale všechny okolnosti směřovaly k tomu, že tentokrát to bude jinak. I když předpověď byla, že sluníčko bude svítit a den předtím i den potom bylo zcela jasno, na tvorbu esence z osiky bylo sluníčko jako za clonou. 
 
Esence z osiky potřebovala velmi jemné paprsky a více času než jiné. SLuníčko se schvávalo za lehké mraky, a tak byl jeho svit lehoučký, neoslˇnující a bylo potřeba nechat ho na květy působit déle. Nebyly to mraky, které by slunce úplně zakryly, ale takové průsvitné mráčky, které sílu slunce tlumily. Byla v tom veliká jemnost.
 
Jemnost je jednou z kvalit osiky - má velmi jemnou kůru, chomáčky květů, i dřevo osiky je velmi jemné a vyrábí se z něj krabičky na sýry, neboť neovlivňuje jejich chuť a vůni.
Když jsem se vzbudila následující den ráno a viděla tu zářivou oblohu, lekla jsem se, že je něco špatně, že jsem měla počkat na pořádné sluneční světlo. Na druhé straně jsem cítila, že je nesmysl esenci vyrábět znovu, že ta jemnost světla byla pro osiku potřeba, protože taková osika je - jemná. Celé dopoledne mi to vrtalo hlavou, vnímala jsem velkou nejistotu, neklid a nerozhodnost. Připomněla jsem si, kolikrát jsem o sobě a své práci pochybovala, dokud jsem si neověřila výsledky na někom druhém, kdo byl na mém úsudku zcela nezávislý.
S pomocí mně spřízněných, moudrých duší jsem se zklidnila a uvědomila si, že jsem si právě prožila další kvalitu osiky, nejistotu a nedokonalost. Ty věčné pochybnosti, které o sobě máme. Další rovina působení osiky. Osika je velmi krásná. Má stříbřitou kůru, stříhlý kmen, dlouhé šedé jehnědy a kulaté lístky. Na jaře vypadá velmi nenápadně. Taková šedá myška, která na sebe neupozorňuje. V období zralosti, na podzim je to strom, který zezlátne a září do kraje.
 
Osiková esence vznikla v období velké nejistoty. V nejisté době celorepublikové karantény, nejistého slunečního svitu i tvorba ilustrace pro její etiketu byla nová a neznámá. Maloval ji poprvé můj syn s pomocí mého partnera. Oba mají výtvarné nadání, ale botanickou ilustraci dělali poprvé. Přesto z té nejistoty a nedokonalosti vzniklo něco krásného. To je jedno z poselství, které v sobě esence z osiky nese. Můžete i s nejistotou a neznalostí dané situace žít a tvořit, nechat se unášet plynutím života a sledovat, co krásného můžete prožít či vytvořit. Na život není nikdo připravený dokonale, a přesto nebo právě proto si ho můžeme užívat naplno a radostně, s důvěrou, že naše schopnosti prostě přizpůsobíme a nové dovednosti se naučíme po cestě tak, jak bude potřeba. Někdy rychleji, někdy pomaleji, ale naučíme. Naše schopnost přizpůsobit se a neutuchající nadšení a radost je ta nejlepší výbava pro život.
 
Při tvorbě esence jsem nejsilněji vnímala družnou a mazlivou povahu osiky. Měla jsem tendenci ji pořád objímat. Už když jsem si v noci předtím navnímávala její účinky, viděla jsem se, jak ji objímám. Její kůra je krásně hladká. i když mají starší stromy kůru už rozpukanou, je pořád hebká na dotek a vůbec se o ni nezraníte. Je to naprosto nejmazlivější strom, co znám. Je taky velmi veselá a radostná. Bylo mi s ní krásně, vesele, bezstarostně a hodiny krásně ubíhaly.
 
Když jsem se zaměřila na květy v míse, přišlo mi toto poselství: "Potřebuješ velkou jemnost. Dopřej si ji."
Je to poselství pro všechny. Každý z nás si v určité oblasti potřebuje dopřát jemnost a čas. Netlačit na sebe, nechtít po sobě být dokonalý a dovolit si být takový, jaký opravdu je. Bez masek, za kterými skrývá strach a nejistotu. Může se jako osika lehce třepotat, ale to ho nemusí zastavit. Prostě si jen dovolit ukázat, že něco ještě neumím, nejsem v tom perfektní a jsem s tím v souladu. Pak místo strachu může přijít radost a nadšení. Takové to dětské, kdy máme chuť objevovat všechno nové a učit se tomu. 
Když by se batole bálo, že udělá chybu, nikdy by se nenaučilo chodit. Ale protože batole ani nenapadne, že by se mohlo stydět za to, že neumí chodit, tak se to učí s neutuchajícím nadšením a každou chybou se učí. Můžeme to dělat stejně. Učit se žití s nadšením, hravostí a lehkostí, beze studu, že něco ještě neumíme.
 
Toto přeji nám všem.