Hvozdíky rostou v trsech, mají rády suchou půdu a spoustu sluníčka. Rostlinky jsou drobné, mají tenounké stonky, úzké lístečky, ale oslnivé květy. Fascinovaly mě už jako dítě. Když mi navíc babička řekla, že se jmenují slzičky Panny Marie, dostaly ještě nádech tajemna.

Stonky se rozdvojují do vidliček, kde kolínko je lemované dvěma lístky. Rozdvojení je na jedné rostlince několikanásobné a vždy do dvou větviček. Rostlinka tak nese symboliku párovosti a partnerství.

Květy se skládají z dlouhého tenkého kalichu a pěti zubatě zakončených korunních lístků. Každý z nich je pokropený bílými tečkami, slzičkami a ještě vyzdobený červeno růžovou kresbou. U hvozdíku se krása skrývá v detailu. Dokud se k němu neshýbnete, tak ty krásné detaily neuvidíte. I to souvisí s jeho účinkem.

Květ připomíná rozevřenou náruč nebo otevřené srdce, což je v zásadě totéž. Ukazuje plnou připravenost cítit, vnímat a přijímat horké sluneční paprsky nebo také stejně vášní naplněnou lásku.

Zajímavým faktem je, že květy opilují denní motýli. V tom je opravdu velký kus něhy a současně motýl symbolizuje transformaci. Přeměna z housenky v motýla je naprosto famózní. Možná i takto můžeme vnímat působení hvozdíku. Jako podporu v proměně v krásného motýla.

V bylinkářství se čaj z hvozdíku používá při rýmě a pro své zklidňující a nervy tišící účinky.