Lípa a dub - stromový jin a jang

Lípa je esence, která se zaměřuje na naši citlivost a otevřené srdce. 

Jde tedy do těch zranění, na která jsme zareagovali tak, že jsme znecitlivěli, abychom už nemuseli cítit bolest, kterou jsme tehdy prožívali.
Míří do vzpomínek a zážitků z našeho nejranějšího dětství, kdy jsme byli konfrontováni s opuštěním či odmítnutím. 
Vzhledem k tomu, že to je období, kdy jsme zcela závislí na matce a bez její péče a lásky nemůžeme žít, dotýkáme se při užívání lípy našeho vztahu k matce. Uzdravujeme v sobě mateřský princip - naši ženskou, jinovou část. Díky této složce jsme vnímaví, citliví a máme otevřené srdce. To znamená, že dobře vnímáme, co potřebujeme a kudy chceme jít.
Když bych lípu popsala jedním slovem, byla by to LÁSKA.

 

Dub naopak pracuje s jangovou nebo chcete-li mužskou složkou. Je to esence, která nám pomáhá jít do akce. 
Dovolit si chránit a bránit svůj prostor, svoje hranice a svoje potřeby. Učí nás, že je normální být pro sebe důležitý nebo důležitá a dělat pro sebe to, co potřebujeme. Princip, který jsme se naučili jako malé děti (a ženy obzvlášť) - druzí mají přednost, nesmíš být sobecký či sobecká, musíš pečovat o druhé - je destruktivní. Dub nám pomáhá vrátit sebe na 1. místo a uvědomit si, že je to naprosto přirozené.
Kdyby každý pečoval v prvé řadě o svoje potřeby, ubylo by na světě zneužívání a frustrace a začal by ráj na zemi.
Jedno slovo, které charakterizuje dub, je SÍLA.

Esence vznikají v určité logické posloupnosti. Síla bez lásky by mohla ubližovat a vést k ukotvení dětského egocentrismu. Ovšak síla, která je spojená s láskou a citlivostí, se projevuje moudrostí a laskavými činy. K sobě i druhým.
Jakmile totiž začneme pečovat o sebe a s láskou hájit sebe a svůj prostor, jsme automaticky laskaví i k druhým.

A pozor, nejde to opačně. Nelze být laskavý k druhým a necitlivý k sobě. Je nutné začít u sebe. Až pak to budete opravdu umět a stane se to vaší přirozeností, která může inspirovat druhé.

Naše mateřština je úžasná v tom, že už v názvu rozlišuje podstatu. Lípa je ženského rodu a dub mužského. 
I zvuk těchto slov je velmi jednoznačný. 
Zkuste si je vyslovit. 
Lípa zní měkce a táhle. Dub pevně a pádně, jako když bouchnete do stolu.

Další projevem propojení lípy a dubu je soulad naší vnitřní ženy a vnitřního muže. Ten se pak může projevit v partnerství ve větším přijetí druhého a současném udržení sebe sama. Nepotřebujeme se totiž v partnerství rozplynout a splynout s druhým, ale potřebujeme udržet si svoji svobodu a autenticitu, dovolit to i druhému a prožívat společně lásku v naprosté svobodě a radosti bytí spolu. Pak vedle sebe můžeme růst a podporovat se.

Více o lípě:
https://www.zumotova.cz/lipa/
Více o dubu: 
https://www.zumotova.cz/dub/