Opravdový muž musí snést moje emoce - další z nebezpečných mýtů
Určité duchovní směry začaly razit myšlenku, kterou si dovolím zjednodušit do teze o tom, že žena potřebuje naplno prožívat a ventilovat svoje emoce a opravdový muž by měl její emoční bouři snést díky své rozvinuté mužské síle, případně jí pomoci se z těchto emocí dostat.
Zní to pěkně. Když jsem si kdysi četla knihu, která toto rozvíjela do podrobností, říkala jsem si, jak by to bylo úžasné, když by mi muž takhle rozuměl a podporoval mě, když bych byla smutná, vzteklá, zoufalá nebo právě v PMS :-)
Jenže takový postoj by mě naprosto zastavil ve vývoji. Zůstala bych malou holkou, která za svoje emoce nebere zodpovědnost. Naopak ji přehazuje na muže a tím se ve svém důsledku zbavuje své síly.
Místo role královny svého života, tj. ženy, která řídí sama sebe a svůj život, by mi zůstala role vzteklé princezničky, která svoje emoce neumí zpracovávat a vyžaduje, aby to muž dělal za ni. Trochu málo pro dospělou ženu, co říkáte? :-)
Ano, my ženy jsme emocionální a občas prožíváme svoje emoční bouře, ale mohou nám sloužit k lepšímu porozumění sama sobě. My samy se můžeme ponořit do našich emocí a sledovat, co se s námi děje, proč se to děje a co v danou chvíli potřebujeme. Nemusíme svoje emoce před mužem skrývat, ale není důvod, aby se on stal stokou, do které svoje emoce hážeme. To jistě není mužův úkol, ani poslání.
Jsem všemi deseti pro otevřenou komunikaci mezi partnery, ale měli bychom směřovat k tomu, že spolu komunikujeme z dospělých pozic jako muž a žena a nežádáme od sebe navzájem, aby ten druhý řešil naše dětské bolístky.
Samozřejmě, nejsme dokonalí a občas do těch dětských vzorců sklouzne každý a je fajn, když ten druhý je v tu chvíli třeba trochu víc nad věcí a dovolí nám to, ale stačí pouhá přítomnost a přijetí toho, že i tyto projevy k nám patří.
Z mého pohledu tedy zralý muž ve své síle je schopen vnímat vlastní emoce a být za ně zodpovědný. Je schopen respektovat emoce ženy a ponechat jí její zodpovědnost a svobodnou vůli se s nimi vyrovnat po svém. Je schopen a ochoten přijímat ji i v těchto chvílích, přičemž si dovoluje bránit se, pokud by na něj svými emocemi útočila se záměrem ublížit. Neuhýbá ženě jen proto, že je v emocích. Dovoluje si mít se rád natolik, že tvoří vztah s takovou ženou, ve kterém se rozvíjí láska.
Prostě si myslím, že muži mají určitě lepší životní náplň než jen řešit ženské emoce a jak vidím na synovi, i malí muži jsou citliví a vnímaví. Potřebují být silní, aby se mohli cítit bezpečně i v emocích, které prožívají a zůstávat pevní i v době, kdy je v emocích jejich okolí. Tedy, řečí esencí, potřebují být duboví :-) Silní a pevní jako dub, který si drží své hranice i v náročných situacích.
Těm našim malým mužům v tom nejvíce pomůžeme my maminky, když je naučíme, aby svým emocím rozuměli a ukážeme, že dospělá žena se svých emocí nebojí, umí je vnímat a poradí si s nimi.
Takže přeji hodně lásky, přátelé.