Rozumět mi nemůžeš, ale milovat mě můžeš
Stává se, že muž kroutí očima, co to ta jeho žena zase dělá a proč. A úplně stejně tak se žena někdy podivuje, proč proboha ten její muž dělá věci tak a tak. Pokud nejde o nic zásadního a jen se prostě projevují naše rozdílné osobnosti a mužský či ženský způsob prožívání, pak je to vlastně úsměvné a uleví se oběma, když to prostě přijmou a pochopí jednu důležitou věc.
Možná toho druhého nikdy nepochopíme a je to fajn a v pořádku, a nijak to nebrání v tom, abychom ho milovali.
Stačí totiž přijmout fakt, že je to dospělý, svéprávný člověk, který za sebe nese zodpovědnost, takže to nejlepší, co můžeme udělat, je přestat mu radit, jak má žít a jen se radovat, že si můžeme užívat jeho přítomnost.
Samozřejmě, chceme-li žít společně, je potřeba se shodnout na způsobu života, který nám OBĚMA vyhovuje. Shodnout se znamená najít řešení, které vyhovuje oběma, ne přesvědčit druhého, že to má špatně a má to být po mém, nebo naopak přijmout něco, v čem mi není dobře. Pokud takové řešení nelze nalézt, pak jsme možná natolik odlišní, že společné soužití není vhodné a znásilňovali bychom se navzájem. Pak je čas jít.
Pokud se ale můžeme se shodnout na tom podstatném a malichernosti umíme dát stranou, nechme druhému jeho odlišnosti. Nechtějme ho změnit. Zamilovali jsme se přece do toho, jaký byl, když jste se setkali poprvé. Zkusme si dovolit, že nemusíme všemu rozumět, co dělá, jak přemýšlí a prožívá. Prostě jsme jiní a právě to nás může na druhém bavit, obohacovat a rozšiřovat naše vlastní obzory.
Žena těžko pochopí muže a muž ženu. Mohou se však milovat a to je nejvíc, co spolu mohou prožít.
Někdy totiž chceme druhého chápat jen proto (a nejspíš jste si toho ani nevšimli), protože ho chceme řídit, ovládat, myslet za něj na jeho dobro a chceme mít věci pod kontrolou, protože se bojíme toho, co pod kontrolou nemáme.
Ani to nevadí :-) Mít strach je v pořádku. Můžeme se na něj podívat, seznámit se s ním a dovolit si ho. Dýchat a žít, i když se bojíme. Každý strach, který poznáme a přestaneme ho zahánět, nás přestává ovládat.
Se strachem krásně pracuje esence z osiky. Působí jako takové rozpouštědlo našich strachů :-)
V souvislosti s tímto tématem bych vyzdvihla ještě esenci z modřínu, která pracuje se závislostí a podporuje nás v tom, abychom ze závislosti na druhých mohli jít do své síly a samostatnosti. To znamená, že pak vztahy netvoříme ze strachu a neschopnosti být sami, ale z radosti a ochoty sdílet sebe s další bytostí, tedy z lásky.
Přeji vám, ať můžete milovat sebe i druhé, i když vám to druhé pohlaví někdy může přidat jako jiný vesmírný druh :-)