Správná odpověď je nevím

Správná odpověď je NEVÍM.

Často se ženám při konzultaci velmi uleví, když si uvědomí, že je taky možné nevědět.

Když to řeknu poprvé, tak se na mě překvapeně podívají, ale vzápětí je až hmatatelně vidět to uvolnění v těle, které to přineslo a pak ta radost. Někdy se začnou vysloveně smát. :-)

Tak jednoduchá věc jako možnost odpovědět: "Nevím."

Odmalička jsme vychovávaní, že máme vědět, jasně odpovídat na otázky, být samostatní a kompetentní.

Odpověď "nevím" patří blbečkům, leplům a lenochům a to přece nikdo z nás nechce být. Znamená to totiž nebýt milovaný.

Proto se jako malé děti donutíme vždycky vědět nebo aspoň uhádnout, co je správná odpověď. Správná odpověď je ta, která bude akceptovaná a my s ní. 

Potřeba být milovaný/milovaná je pro dítě naprosto zásadní a prožívá ji podobně silně jako potřebu jídla a pití. Nebýt milované pro dítě znamená, že se o něj nikdo nepostará a to ve svém důsledku znamená smrt, protože dítě se o sebe samo postarat nedokáže. To, že existuje nějaký záchytný sociální systém, je poměrně moderní záležitost, která na sílu našich emocí a strach z opuštění nemá nejmenší vliv.

Když jsme se v dětství snažili vždycky vědět, donutili jsme se vlastně být dospělejší, zralejší, než jsme byli ve skutečnosti. Tato snaha byla provázena vnitřním odtržením od našeho prožívání, které nám dávalo jasné odpovědi na to, co chceme, nechceme nebo čemu nerozumíme a tedy nevíme.

Teď v dospělosti se tedy potřebujeme vrátit sami k sobě, abychom byli více v kontaktu s naším prožíváním, tedy naším srdcem a k tomu potřebujeme pomalejší tempo. Toho se nám dopřává právě teď. Většina z nás má nyní možnost svůj životní úprk zpomalit a začít dávat prostor tomu vmínat, jak se cítí uvnitř. Nějakou dobu trvá, než se zase naučíme vnímat svoje srdce a je velmi užitečné, když si k tomu pomůžeme i tím, že se naučíme říkat NEVÍM, když si nejsme jistí, co přesně chceme.

NEVÍM je maximálně kompetentní a upřímné sdělení. 

Byl by přece nesmysl donutit se vybrat si ANO nebo NE, když to teď s jistotou nevím. Mnohem efektivnější je, když uvolním tlak na sebe a tedy když nevím, tak prostě nevím a dopřeju si více času nebo více informací, abych se mohla rozhodnot s jistotou a pak podle toho konat. 

Bez možnosti NEVÍM jsme jako ta pověstná krysa v kolečku, která běží co nejrychleji, ale reálně se nehýbe z místa.

Právě teď jsme v situaci, kdy NEVÍME vůbec nikdo :-) Co bude, jak bude, kdy skončí omezení, kdy pominou rizika. To nejlepší, co teď můžeme udělat, je dopřát si klid. Zabezpečit to, co je možné a pak už se soustředit na vytvoření laskavého prostoru pro sebe, ve kterém si dopřejeme čas na to začít si více rozumět, chápat souvislosti událostí okolo nás a obyčejně nevědět, když prostě ještě nevíme dost, abychom se nějak rozhodli.

Je to trénink v nejistotě :-) Zbrklé a zběsilé řešení situace by teď bylo jen plýtvání silami. Zkuste se tedy naladit na to, že je nyní naprosto v pořádku nevědět a nechat sebe i věci okolo trochu volněji plynout.

Můžeme být jako ten lev, který většinu dne prospí a nedělá vůbec nic, ale je připravený k akci, jakmile je to nutné. To neznamená, že nervózně přechází po savaně a sleduje, co se kde šustne, ale má skvělý kontakt se svými smysly, které ho ve vteřině uvedou do plné pozornosti a akce.

Přeji všem kromě pevného zdraví také klid a pohodu na duši.

Bára Zumotová

K propojení se se svým srdcem a prohloubení citlivosti a vnímavosti slouží esence z lípy.