Bez mi pomohl sundat, odložit svoje domnělé, půjčené šaty (ego) a podívat se, jak vypadám ve skutečnosti.
Musím říct, že ze všech esencí jsem Bez chtěla začat užívat jako první, vzpomínáte si? Na Vaši radu projít si nejdřív základní Lípu a Dub jsem se po více jak půl roce s těmito dvěma silnými esencemi vrhla nakonec na Růži. A díky Bohu! Neboť bez Růže bych se z Bezu asi po* :-))
V Růži jsem se koupala a Bez vykoupal mě. Růže mě vyhýčkala a vynesla do nebes a Bez mě vyráchal pěkně v bahýnku v sobě :-)) No, zase síla. Ale tentokrát pro mě nejhlubší. A co se tedy dělo?
Netrpělivost je mé druhé jméno, a tak jsem se do Bezu vrhla po hlavě. Svojí beraní silou, jak jinak :-) No, jenže záhy jsem narazila. Bez mě stopl hned ze startu - dřív než jsem vůbec někam stihla vyrazit - a nekompromisně mi začal ukazovat moje místo, kam patřím. Musela jsem na několik dní opět přestat, abych pochopila, o co jde. Začalo se mi ukazovat, jak se neustále někam ženu, jak chci předběhnout sama sebe, být neustále lepší a lepší než jsem, vylepšit se! Předběhnout svět! Bez mi už nedovolil cpát se do lepších a hlavně cizích pozic a forem, rolí a míst, sedět na židlích, které nejsou pro mě. Uf, uf, uf! Zklidnila jsem se až po několika týdnech. Co bylo zajímavé, přijímat ten proces změny, uklidnit se, zastavit se a přestat se hnát dopředu. Prostě WOW. Začalo se hodně ukazovat mé dětství. Kde jsem byla nepřijatá a musela se tvářit jinak, dělat, že jsem někdo jiný, právě - ta lepší. Začaly se mi z tváře, z Duše, z těla i mysli odlupovat masky, které jsem si dětstvím nasadila, které jsem nosit musela, abych to všechno přežila. A najdenou? Všechno bylo dole! A přede mnou zdrcadlo! A já v něm - nahatá! A nešlo si vybírat a volit, jestli se chci dívat nebo ne, Bez se mě neptal! :-)) Kam jsem šla, kam jsem se podívala, v každé činnosti, co jsem udělala nastavil zrcadlo, konfrontaci se sebou - "Tak co? Jen se dívej - jsi to ty, nejsi to ty? Co skutečně cítíš, v čem se cítíš a ke komu co cítítš? Pravda, nebo lež? Láska nebo hra? Divadlo nebo skutečnost?" :-) Bez mi pomohl sundat, odložit svoje domnělé, půjčené šaty (ego) a podívat se, jak vypadám ve skutečnosti. Jak vypadám nahá? Kdo jsem? Kdo je mé pravé Já? Co skutečně cítím? S kým chci být? Kam patřím? Kde chci žít? Kde se cítím dobře a kde ne? Kde se přetvařuju a kde se naopak cítím sama sebou? VEEEELIKÁNSKÁ ÚÚÚÚLEVA! Sundat si ze sebe šat, který mi byl těsný a vůbec mi nepasoval! Víte, co je na tom nejvíc báječné? Že je mi teď MNOHEM, MNOHEM líp!!! Mnohem líp se sebou, mnohem líp před sebou a mnohem líp v sobě. Jsem to JÁ! A už si nemusím na nic hrát! Nemusím si lhát, nemusím lhát sobě ani svému synovi, muži ani společnosti, přátelům ani známým, světu ani okolí! Tomu říkám ÚLEVA!!!! Díky za to, Báro, že si tohle můžeme skrze esence DOVOLIT. Jsem za to šťastná, jsem to já, i když nedokonalá, jsem dokonalá jinak, ve svojí nedokonalosti a v tom je má krása, v celistvosti a opravdovosti toho, kým skutečně jsem než tím, jaká bych MĚLA BÝT, jsem právě tady a teď bez ohledu na to, jak mě vidí a možná hodnotí mé okolí. Už se nemusím urputně snažit zavděčit, měnit, snažit se skrýt nebo sama sebe někde dohánět, můžu se přijmout taková, jaká jsem a s takovou jaká jsem mi může konečně začít být dobře. Už se nemusím před nikým skrývat. Tomu říkám Láska k sobě. Amen :-)
Moc děkuji za tyto prožitky, i když to chvílemi teda není vůbec žádný jazzíček, jak jste nedávno sama psala :-) I to bahno stojí za to, z bahna totiž vzejde zlato :-)
Přeji Vám krásný den a ještě jednou děkuji za Vaši práci a citlivost, bez ní by to nešlo :-)
Lenka