Bez pro mne znamená rozlišování bez posuzování, hodnocení, odsuzování, rozdělování.

Černý bez pro mne znamená rozlišování. Tím by vše co bych mohl říci k černému bezu skončilo. Zdá se mi to ale nedostatečné a proto mi i tak dlouho trvá než vám něco k černému bezu napíši. 

O víkendu jsme byli s manželkou na horách a znovu jsem si připomínal, že už vám musím konečně něco k černému bezu napsat. Jenže jsem nevěděl jak na to. Zmínil jsem se o tom ženě a ta mi řekla, abych si sedl, vzal esenci černého bezu a v meditaci reflektoval své pocity. Okamžitě jsem odpověděl, že takhle to já nedělám. Toto není můj způsob. Můj způsob je že se esence stane součástí mého příběhu.  Jak to bylo s lípou? Hledal jsem propojení s naši zemí, našimi dějinami a lidmi a přišla lípa a s ní otevřenost. Jak to bylo s dubem? V meditaci v lese pod dubem jsem se poprvé opřel o dub zády. Vždy jsem se stromy meditoval obrácený čelem k nim. Nyní jsem se otočil zády ke stromu a srostl s ním. Taky jste psala, že jste meditovala k dubu opřena zády o strom. Přišla tedy esence dubu a sním zakotvení v situaci. Tady jsem již cítil, že nyní hledám třetí esenci, která má něco společného s třetím okem a napadl mne černý bez. Řekl jsem si vám o něj při předání dubu, ale protože jsem netrpělivý, tak jsem poprosil manželku, aby mi esenci bezu namalovala. Bylo to skutečně rozlišování. Pak přišla i esence od vás. Bylo to zajímavě načasováno těsně před mým nástupem týdenního pobytu ve tmě. Už jsem se chtěl ztišit a nijak si organizačně nekomplikovat život, ale přesto jsem si pro esenci k vám dojel a aplikoval ji. Opět rozlišování. Při pobytu ve tmě jsem nějak považoval za samozřejmé že nebudu používat žádné podpůrné prostředky a že chci být sám, bez jakékoliv podpory, mimo jiné tedy i bez podpory esencí. Když jsem se vrátil ze tmy a sám sebe se ptal co se změnilo, nebylo nic vnímatelné, jako by se nic nezměnilo, ale přesto něco nepostřehnutelného a zcela zásadního ano. Bylo to rozlišování. Opět to bylo rozlišování, ale tentokrát k tomu ještě naprosto jasně přišlo, že je to rozlišování bez posuzování, hodnocení, odsuzování, rozdělování. Rozuměl jsem tomu naprosto přesně, i když si to zdánlivě protiřečí. Tak nějak esence zapadly do mého příběhu. Otevřenost, zakotvení v situaci a rozlišování. Není co dodat. Jsem v pohodě a v klidu nikomu nepotřebuji nic vysvětlovat a najednou na mne z internetu bleskne brutální vražda kurdské političky Hevrín Chaláfové. I v meditaci je klid pryč a cloumá se mnou hněv. Zároveň na mne z internetu bleskne esence růže. Hněv se s růží rozpouští v její všeobjímající a nepodmíněné něžnosti a jemnosti. Nemám co k esencím říci, mám jen příběh, do kterého esence zapadly. Růže dokonce tak, že jsem na ni jen pomyslel a okamžitě se rozvinula v plné jemnosti a kráse. Rostliny a člověk je příběh. Každá květina, strom je příběh a vždy jsou součástí mého příběhu. Jsme jeden příběh. 

Karel B.