Citlivost a vnímavost

Po několikadenní domácí meditaci vipasány jsem jako už mnohokrát hledal něco, co mne osloví, nasměruje dál. Hledal jsem znamení. Přišla esence lípy. Bohužel musel jsem na ni /esenci/ čekat a trpělivost nepatří k mým ctnostem, ale čekal jsem. Už tady mne lípa učila.

Souběžně s tímto se u mne vyvíjela situace, kdy mi přicházelo do cesty tolik inspirace a možností na duchovní cestě, že se to prostě nedalo zvládnout. Myslel jsem si, že potřebuji jasné rozhodnutí rozlišit u sebe, co je správné a co ne. K tomu rozhodnutí jsem potřeboval něco, co mi ukáže směr. I tady jsem čekal.

Esence z lípy přišla. Byla z nějakého stromu, který jsem nikdy neviděl, od člověka, který mne uvnitř oslovil. Každé ráno a každý večer jsem si třikrát rozprášil esenci nad hlavu. Jednou jsem ji použil i na jazyk. V podstatě v rozporu s doporučením, ale již jsem si zvykl na to, že neposlušnost je mou cestou. Od té doby sedím a medituji pod lípou. V duchu jsem si říkal, proč lípa, proč ne dub. Nebo ještě lépe, já bych nyní potřeboval esenci bouře a ona si přišla lípa. Celou dobu jsem hledal to správné rozhodnutí co ze svého života vyhodit a co ponechat. Celou dobu jsem v sobě dusil bouři, která by tuto situaci rozmetala a přinesla nový svěží vzduch v podobě jasné vize, která by vedla k jasnému rozhodnutí.

A pak lípa promluvila. "Ty nepotřebuješ rozhodnutí, ty potřebuješ citlivost a vnímavost. Upnul jsi se k správnému rozhodnutí a zasekl ses na něm. Tvá netrpělivost bouřila v tvém srdci a očekával jsi od správného rozhodnutí, že stejnou bouři vnese do tvého života. Bouři, která vyčistí vzduch. Ale potřebuješ vnímavost a citlivost." Bouře se utišila, brána se otevřela a lípa a Bůh se stali jedním. Z lípy se stal nebeský strom. Bůh promluvil skrze lípu.

Karel