Když se zdánlivě nic neděje a přitom přichází ukotvení vnitřní síly

Dobrý den Báro,
je to už nějakou dobu, co jsem si esence koupila. A hned jak jsem je dostala, tak jsem je začala užívat. Dávala jsem si načas s psaním, protože jsem měla docela hektické období. Ale vzala jsem to jako příležitost se na to podívat s odstupem. On totiž věcem umí dát trochu jiný kontext...
Sleduji Vás už delší dobu, ale až letos v létě mě napadlo, že se vůbec podívám na to, jaké esence vlastně máte. Pročítala jsem si je hezky postupně, celkem bez reakce, až jsem došla k modřínu. V tu chvíli jsem věděla, že to je TA esence. Další jsem opět přečetla bez vnitřní reakce. 
Ale byla jsem zvědavá, jak jsem na tom se svým vztahem ke svým rodičům, tak jsem si celkem pragmaticky objednala i lípu a dub.

Když jsem začala s užíváním lípy, byla jsem celá napjatá, jestli se něco objeví. Ale nic zjevného se nedělo. Žádné skryté nevyřešené záležitosti, staré rány, vůbec nic. Zvýšila jsem dávku, ale pořád nic. A pak jsem asi po 14 dnech seděla u svého stolu a uvědomila jsem si, že jsem v naprostém bezpečí. Bezpodmínečná láska... Ten pocit byl tak intenzivní! 
Byl uvnitř mého těla, vycházel ze mě, zaplavil mě... Bylo mi v tu chvíli jasné, co mi lípa sděluje :-) Všechno je v pořádku tak, jak to je.

Po zkušenostech s lípou jsem byla zvědavá na dub. V minulosti jsem mívala někdy pocit, že se za sebe neumím postavit a tak jsem čekala, co se stane, jak se dub projeví. A zase se zdánlivě nic nedělo. Nepřišlo žádné skryté trauma, které by si žádalo pozornost. Ale všimla jsem si, že se snáz rozhoduji, jasněji argumentuji. A přitom to vše bylo v té lásce, kterou jsem si nesla z prožitku s lípou. V určitém bodě jsem uvnitř sebe cítila, že jsem "kompletní". Byl to takový pocit, že mi nic 
nechybí, ani nepřebývá. Byla v tom jistota, že všechno je v naprostém pořádku. To, co lípa přinesla jako vnitřní pocit, dub jako by ukotvil. 
Když to píšu, uvědomuji si, že se "objevila" moje vnitřní síla.

A pak přišel na řadu modřín. Vždycky jsem si připadala jiná, než ostatní. A zjevně jsem na lidi kolem sebe působila úplně jinak, než jak jsem to prožívala já. V průběhu života jsem se vlastně začala bát se projevovat taková, jakou jsem se cítila. Pomohlo k tomu pár "správných" poznámek o tom, jak chci za každou cenu vyniknout, jak jsem příliš dobrá a nad ostatní moc čním, jak chci být za každou cenu chytrá, že jsem moc těžká na vztah... Někde uvnitř sebe jsem věděla, že nic z toho není pravda, ale stejně jsem se stáhla a dávala si pozor, abych se náhodou nějakým takovým způsobem neprojevovala. Až v posledních dvou letech jsem 
si pořád víc dovolovala být sama sebou. A byla jsem zvědavá, co s tím modřín udělá.

A ono se ze zase nic nedělo :-D Přetrvával ve mně pocit, že je všechno v pořádku tak, jak to je. A tak to zůstalo po celou dobu. Uběhly 3 týdny, o týden jsem ještě užívání natáhla, ale nic zjevného se nestalo. Brala jsem to jako fakt. Bylo to pro mě v pořádku a víc jsem se tím nezabývala. Jsem ale zvyklá se občas "ohlédnout zpátky". Co se změnilo, kam jsem se posunula... a s údivem jsem zjistila, že v době užívání esencí jsem se zapojila do projektů, o kterých bych si dřív ze strachu jen nechala zdát. Najednou se objevili lidé, kteří se mnou chtějí spolupracovat. Cítím, že jsem se vydala na cestu, která mě láká, baví mě, dává mi smysl. Následuji ten pocit, tu energii, ten život. A on se děje s neuvěřitelnou lehkostí, v lásce a hojnosti. Takže až mnohem později mi došlo, že modřín mě nemusel "přesvědčovat", že jsem výjimečná. On jen nechal vyniknout to, co jsem si sama hluboko uvnitř uvědomovala už dávno, a nechal mě to žít. A lidi a okolnosti na to zareagovali.
Teď s tím odstupem času vidím, že každá ta esence vždycky ukázala, co měla :-D

A láká mě ještě růže nebo vlčí mák. Tělo je taky tématem, které se mi v poslední době objevuje v myšlenkách. A protože ho ještě nemám tak "zpracované", mohl by účinek esence být třeba zjevnější, možná překvapivější... Nechám si to chvíli válet v hlavě, protože mě to napadlo až teď, že by mi mohla některá z nich (nebo obě?) pomoci...

Závěrem chci poděkovat. Příspěvky, které píšete na fb, jsou plné lásky a pochopení. Jsou mi blízké Vaše pohledy a názory. Bylo by super, kdybychom se někdy mohly potkat osobně... Možná někdy...
Opatrujte se. S přáním pěkného dne
Karolína