Koupel ve vlnách sebelásky

O víkendu jsem začala s lípou. V pondělí jsem pociťovala úplně láskyplný pocit sama k sobě, na józe mě večer zaplavila dokonce taková vlna sebelásky, že jsem se v ní až koupala, bylo mi báječně až jsem se z toho smála v duchu i po těle, to jsem ještě nezažila.

Celý ten týden jsem měla úplně nové pocity, které jsem taky nezažila, cítila jsem se úplně silná ukotvená jakoby ze středu těla, kde to všechno bylo v klidu, v pohodě a absolutně nic se mě nedotýkalo – nad vším jsem měla nadhled a bylo to skvělý. 

Vzpomněla jsem si na tu pozici dospělého, o které píšeš ve vraždění hrdiny a říkala jsem si, že takhle to asi vypadá.

Nikdy jsem nic takovýho necítila a byla jsem z toho celý týden dobře paf.

O víkendu to trochu přestalo působit – samo od sebe – resp. už se to neděje tak nějak samo od sebe – trochu se někdy urazím, něco se mě dotkne, jakoby se to vracelo do toho nevyhovujícího „normálu“.

Ale jsem ráda, že jsem tyhle pocity zažila, můžu si na ně vždycky vzpomenout, vrátit se k nim.

Dost mě to i motivovalo a ukázalo, jaké pocity a přístup k věcem bych chtěla mít standardem.

Tereza