Lípa mě vede svojí jemností ale zároveň neoblomností k podstatě

Při prvních zmínkách na Bářiným profilu o esenci z lípy, jsem věděla, že ji musím mít. Esence ke mně přišla o několik měsíců později a od té chvíle se stala mým každodenním rituálem.

První slovo, které ke mně přišlo, když jsem na sebe poprvé esenci střikla, bylo slovo "Domů". Tehdy jsem si to vyložila jako návrat k sobě, do svého "domova", do své "esence". Postupně ale toto slovo nabývalo na hlubším významu. Na povrch začaly totiž vyplouvat emoce spojené s mojí mamkou, které ne vždy pro mě znamenaly procházku růžovou zahrádkou, ale cítila jsem, že tak jak to nyní prožívám, to je dobře. Že sama lípa je vlastně takovou matkou, která je po staletí vysazovaná na místech, které jsou spojovány s křesťanskými tradicemi, skoro jakoby doplňovala mužskou trojjedinost otce-syna a ducha svatého. Střeží tento prostor a rozprostírá korunu plnou malých srdcí.

"Pokud se chceš vrátit "domů", Zuzi, musíš si tam napřed poklidit." - tohle důležité poselství pro mě lípa měla. Porovnat vztah s maminkou, tedy s tím prvním a základním domovem. Vrať se k základům, tedy ke kořenům.

Lípa mě vede svojí jemností ale zároveň neoblomností k podstatě a za to jí i Báře patří můj dík. 

Zuzka