Zkušenost autorky esence z lípy
Esenci z lípy jsem užívala nejprve na jaře 2018 a tehdy mě přivedla k vyřešení tématu DOMOVA.
Můj životní příběh je specifický v tom, že moje rodinné kořeny jsou opravdu hodně rozmanité. Můj tatínek je cizinec a předkové mojí maminky sice jsou všichni z Česka, ale každý z jiného koutu republiky a z jiných společenských vrstev. K tomu jsme se s rodiči velmi často stěhovali, takže jsem za dobu školní docházky vystřídala celkem 8 škol v 6 různých městech. Jakmile jsem někde zakořenila, byla jsem znovu "vytržena" a přesazena jinam. Není tedy divu, že od té doby, co o sobě rozhoduji sama, už jsem se z Prahy nehnula. :-)
Samozřejmě to není téma, které bych neřešila už dříve, ale s lípou se toto bolavé místo otevřelo znovu v další vrstvě. Uvědomila jsem si, že na určité úrovni se vlastně cítím jako bezdomovec, který nikam nepatří a chybí mi to, co má u nás většina lidí. Místo, kde se narodili, vyrostli, chodili do školy a mají tu svoje kamarády z dětství. Byla jsem vedena k pochopení, že domov mám ve svém srdci a nosím si ho stále s sebou. Cítím se celistvější a ukotvenější. Dost možná proto si lípa vybrala právě mě, abych ji vytvořila, protože potřebu vlastních kořenů cítím víc než většina lidí právě proto, že mi pevné kořeny chyběly.
Podruhé jsem esenci z lípy začala užívat při focení aury 22.9.2018. Chtěla jsem si ověřit, jak vypadá účinek esence v auře a v působení na čakry. Rozzáření aury intenzivní růžovou barvou lásky mě velmi mile překvapilo. (Podívejte se, jak focení aury dopadlo.)
Rozhodla jsem se zapisovat si den po dni, co během užívání vnímám.
Hned 1. den večer při aplikaci esence jsem vnímala, jak intenzivněji vnímám vibraci lásky a následující dny si všímala, že více vnímám potřeby svých blízkých a dávám jim více pozornosti.
2. den jsem byla ochotná se veřejně hlásit ke své rodině v cizině a bylo mi milé vyjádřit, že je mám ráda. Nikdy jsem ji netajila, ale také jsem to veřejně příliš neventilovala.
Ten samý den mi lípa pomohla pochopit, proč mě rozrušují manipulativní sdělení o humanitě, solidárnosti, necitelnosti a povinnosti zachraňovat druhé společně s těmi, kteří nutí ostatní, aby se podíleli na jejich naivních postojích a proč mám tendenci na ně reagovat a argumentovat. Toto pochopení přišlo s velkou emoční intenzitou. Cítila jsem velké horko a chvilku se mi špatně dýchalo, jakoby mě to pochopení zavalilo. Uvědomila jsem si, jak jsem podobné situace zažívala jako dítě a byla jsem bezmocná se těmto tlakům v rodině ubránit. Jsou to ty známé tlaky rodičů "jsi starší, musíš být rozumější", "musíš se rozdělit se sourozenci" nebo "musíš pomáhat druhým". Cítila jsem, jak konečně chci vykřičet, že nechci. Že se nechci podílet na akcích, které si vymyslel někdo druhý a neptal se mě, jestli se jich chci účastnit taky.
Krátce po tomto prožitku přišlo uvolnění a opustila mě potřeba na tato moralizující sdělení reagovat. Už se mě netýkají nebo lépe řečeno, už se mě ne-dotýkají. Stačí, že vím, co chci a vím, že se mohu jednoznačně vymezit, bude-li to třeba. Už však nemám potřebu přesvědčovat druhé, že manipulují a nevidí realitu. Kdo to chce pochopit, pochopí a kdo nechce, tomu nemusím zbytečně věnovat čas. Až bude sám chtít, může si k pochopení dojít.
3. den jsem si dovolila pořádně odpočívat, protože jsem to nutně potřebovala. Také jsem si dovolila se uvolnit a nechat věci, aby se děly samy bez mé snahy a ony se děly. :-)
4. den jsem kamarádce vyprávěla, jak mi lípa pomohla s vědomím domova a možná se otevřela další truhlička se smutkem, protože se mi z minuty na minutu spustila obrovská rýma.
5. den jsem se ráno vzbudila už bez smrkání, zůstal takový lehký pocit smutku, který se neváže k ničemu aktuálnímu a zřejmě díky tomu, že ho vnímám, nemusím plakat skrze rýmu. Strávila jsem několik velmi příjemných hodin s blízkými kamarádkami plně v přítomnosti, což znamená, že nikde žádný smutek v tu chvíli nebyl.
6. den jsem na pozadí vnímala určitý stesk a pocit opuštěnosti. Není potřeba s nimi něco dělat, jen nechat volně plynout a nepotlačovat. K sobě jsem laskavá a vnímavá ke svým potřebám. Obvykle bývám výkonnější, takže zpomalit a zjemnit je jen dobře.
7. den přišel stesk a pocit opuštěnosti ještě ve větší intenzitě. Tak jsem ho vnímala. Nic z toho, co jsem dělala ten den, mě z toho pocitu nevytrhlo. Takže i když jsem se měla skvěle, uvnitř ten stesk byl velmi silný. Takový ten dětský pocit, že jste opuštění a k němu současně to dospělé vědomí, že svým způsobem jsme na světě skutečně sami a nikdo vedle nás nemůže stát a chránit nás před pocitem nezralosti a neschopnosti zvládnout svůj život sami.
K těmto pocitům se přidal i fyzický projev - pocit tlaku na srdci. Ne bolestivý, ale taky ne úplně příjemný. Jakoby se srdce zcitlivělo a bylo vnímavější než dřív. To svírání se objevilo několikrát během dne a začalo už předchozí den. Když se soustředím, vnímám to místo intenzivněji stále.
8. den postupně přišlo uvolnění. Stále si dopřávám být k sobě vnímavější. Nehoním se a užívám si to, co právě dělám. Bez potřeby, aby toho bylo víc a lépe jsem využila čas a příležitosti, které právě jsou. Využívám je tak, aby mi bylo příjemně.
9. den ještě větší pohoda a klid na duši.
10. - 13. den plynuly v pohodě a příjemném bytí i aktivitách. Znovu jsem si potvrdila, proč si lípa vybrala právě mě. Moje kořeny jsou tak rozmanité, až by se dalo říci rozporuplné, že asi nebylo vhodnějšího člověka, který by v sobě nesl téma zakořenění, ukotvení a integrace rozdílnosti.
14. den jsem zažila konfliktní situaci a intenzivně jsem vnímala emoce, které to ve mně vyvolalo. Byla jsem k nim o něco vnímavější než dřív. Cítila jsem intenzivně uvnitř srdce, co se se mnou děje, ale nebylo třeba jít do nějaké zbytečné výměny názorů a vyvolávat hádku. Stačilo o těch emocích vědět. Podařilo se mi je vnímat, a současně zůstat v nadhledu s jasným vědomím toho, že je nesmyslné chtít svoje emoce na druhého hodit.
15. den už se emoce rozplynuly. Dříve bych se cítila víc druhým zraněná a dotčená. Nyní jsem mohla zůstat v nadhledu a i přes silné emoce jsem v duši zůstávala stále klidná a spokojená.
16. - 17. den plynou v příjemném vnitřním klidu a příjemných zážitcích. Otevírají se stále nové příležitosti pro moji lektorskou práci i pro esenci z lípy a stále více si uvědomuji, že moje práce je vedená. Sice ji vykonávám já a moc mě to baví, ale moje cesta je podporována něčím, někým, kdo mě přesahuje a ten pocit přináší vědomí pokory, klid i radost současně.
Uvědomění si, že mám silné vedení, jen se projevuje jinak než vnímáním jiných bytostí nebo hlasů "zhůry" mě posunulo o velký kus dál a hlouběji. Jasně vnímám, že se nemusím snažit o nic a podpora tu je po celou dobu. Na mě jen je, abych to, co dělám, dělala nejlépe, jak umím. Nic vím a nic míň.
Proto i další dny přichází sama odpověď na to, zda a jaký mám připravit výcvik pro ženy, o který mě ženy žádaly a já jsem dříve o podobné výuce vůbec neuvažovala.
Zhruba 18. den mě najednou začaly postupně bolet kyčle, záda, podbřišek. Nevěděla jsem, jestli je to v souvislosti s lípou nebo jinou prací na sobě, kterou jsem právě začala. Když to trvalo pár dní, požádala jsem o náhled mého partnera Vojtěcha Lusta a najednou to všechno začalo dávat smysl.
Takže 22. den bolesti ustupují. Nebylo to nijak tragické, ale prostě jsem o nich věděla. Po psychické stránce je mi velmi příjemně.
Po třech týdnech můžete s užíváním přestat a zopakovat si ho později, až budete cítit, že vás lípa zase volá. Já osobně pokračuju dál, protože cítím, že ještě je, co poznávat. Kromě toho mi esenci z lípy minulý týden vytestovala i paní kinezioložka na uzdravení velmi starých rodových hříchů z ženské linie, což se ukázalo v těch výše zmiňovaných bolestech po těle.
Další dny už nesleduji tak pečlivě, ale 25. den přišel velmi silný zážitek. Měla jsem možnost na kurzu Šťastná cesta životem stát v konstelaci, kde jsem hrála prázdno ženy, která měla zcela zavřené srdce a byla uvězněná v roli ukřivděné malé holčičky. Nezažila jsem nikdy tak silnou fyzickou reakci na vstoupení do role. Srdce se mi rozbušilo tak mocně, že jsem si říkala, že snad praskne. To se samozřejmě nestalo a stačilo si uvědomit, že se to prázdno potřebuje zmenšit. Jakmile jsem se zmenšila (sedla si do dřepu), srdce se zcela uklidnilo. Pozoruji na sobě častěji větší vnímavost srdce a jeho projevy, když někde vnímá nerovnováhu.
Když to shrnu, přinesla mi lípa větší citlivost, vnímavost a také jasnost ve vnímání vedení přes Vyšší já. To vše přináší krásné pocity a nové kvality do mé práce i prožívání.
autorka esence