Zkušenost autorky s esencí z osiky

Esenci z osiky jsem začala užívat večer 20.5. a až mě rozesmálo, jak byl hned znát rozdíl. 

Jedna z vlastností osiky je mazlivost, něžnost a družnost.
Hned jsem zavnímala výraznou chuť pohladit, věnovat se... tak si syn užil mazlivější chvilku před spaním a já také. Uvědomila jsem si, že vlastně celý týden za mnou častěji chodí pro obětí a je nám to oběma milé.

Další z výrazných vlastností osiky je práce s neklidem a strachy. Po hodně intenzivním pracovním týdnu jsem vnímala hodně napětí v těle a to se po aplikaci osiky začalo hýbat.

A podobně jako ostatní jinové esence i osika mě zpomaluje. Přelaďuje mě do většího klidu a pohody, kdy se zaměření na cíl trochu vytrácí a moje výkonnost je lehce nižší, ale práce jde ve větším plynutí a příjemnosti.

Největší změnu jsem zaznamenala ve snadném usínání a kvalitním spánku. Týden předtím jsem usínala dlouho a špatně, protože veřejně sice vystupuju moc ráda a baví mě to, ale většinou se mi před takovým vystoupením večer před usnutím začne honit hlavou, co všechno bych mohla říct a pak taky nervozita, aby všechno klaplo technicky atd. Takže uvolnění v těle a sladký spánek byly super.

Vlastně se tak trochu stalo to, co jsem očekávala. Tedy, že u lidí, kteří svoje strachy znají a jsou s nimi v kontaktu, bude osika spíše působit uvolněním se. 

Po týdnu užívání jsem byla u úžasné šamanky přes kosti, Terezy Křikavové, a i když jsem Terezce předem vůbec neříkala o tom, že užívám osiku, tak jsme pracovaly s uvolněním těla ve spojitosti se strachem. 
To je taky jedna z věcí, které esence dělají. Vytahují naše témata na povrch a pomáhají, abychom si je pak mohli snáze zpracovat. To vnímám jako velký bonus, protože někdy je opravdu velmi těžké se k těm tématům vůbec dostat.
Podobně proběhla i návštěva v září, kdy jsem užívala růži a tehdy jsme s Terezkou v těle uzdravovaly téma zranitelnosti a ženskosti.

Další změnu, kterou vnímám po celý týden, je radost. Taková bezdůvodná, hřejivá, vnitřní radost, až tichá jásavost. Podobná energie jako když se malé dítě směje. S tou velkou radostí a zvonivým smíchem a bez zvláštního důvodu. Prostě radost ze života. Stejnou jsem vnímala už při tvorbě esence.

Po pár dnech se mi zvědomily pocity, které jsem zažila jako úplně malé dítě, když jsme se s rodiči přestěhovali do Jordánska. Byly mi necelé tři roky. Obrovské přetížení z tolika nových zvuků, hluků, jejich intenzity, nesrozumitelnosti a strach z nich. Když si uvědomím, jak vnímavá jsem nyní a jak moc vnímavá jsem byla nejspíš už od dětství, muselo to být pro tu maličkou holčičku hrozné. Cítím to teď fyzicky v těle včetně toho, jak se mi svírá hrdlo. Terezka mi tuto informaci dala už při ošetření, ale je jiné dostat informaci na úrovni rozumu a objevit prožitky v emocích a v těle. 

Chápu nyní moje letité potíže s tichým hlasem. Já sama sebe slyším nahlas a když po mě někdo chtěl, abych zvýšila hlas, měla jsem znovu zpátky pocit, že nastává hluk. Ten šílený hluk, který mě jako malou holčičku děsil a já si přála zalézt někam pod stůl a být zase v tichu. Nebo se vrátit domů k babičce, dědečkovi a prababičce, se kterými byl klid a jejich jemný, něžný tón hlasu vždy tvořil bezpečný prostor. Pamatuju si, jak strašně se mi po nich stýskalo. Tak jsem to teď pustila z těla skrze slzy.

Po pár dnech se objevilo téma strachu z výjimečnosti. S výjimečností se mi pojily dva strachy. Jeden z toho, že výjimeční lidé jsou vidět a to znamená větší ohrožení. Druhý, že výjimeční lidé jsou opuštění. K tomuto tématu jsem napsala článek.
 

Užívání osiky jsem ukončila 20.6., kdy jsem měla přednášku o Slunečních esencích před 170 lidmi na festivalu Příznaků transformace. Dříve bych z ní byla velmi nervózní, ale s osikou jsem si ji užila krásně. Já, která měla vítr z projevů na veřejnosti, jsem byla úplně v pohodě. Pořád jsem čekala, kdy to přijde a ono nic. Dobře jsem se vyspala. Nasnídala, oblékla a vyrazili jsme. Po cestě jsem si říkala, že je to fakt zvláštní a kdy to přijde? Že třeba dostanu šok, až se z pódia podívám do hlediště a místo toho jsem byla překvapená, že těch 170 lidí mi přijde docela málo a představovala jsem si to jako větší masu lidí. V tomto ohledu pro mě osika udělala malý zázrak. :-)

Bára Zumotová