Jak udržujete svůj vnitřní klid?

Občas dostávám velmi milé emaily jako poděkování za články. Jeden obsahoval také otázku: 

"...oba dva vyzařujete zvláštní klid a vyrovnanost. Odkud se prosím bere a jak jste jí dosáhli a jak ten klid udržujete? Praktikujete třeba meditaci všímavosti?"

To oba znamená můj partner Vojtěch Lust a já. Přiznám se, že jsem se nejprve usmála při představě, že působíme tak vyrovnaně, protože oba umíme být i dost emotivní, ale ten dotaz je velmi důležitý a inspirativní. Meditace praktikujeme spíše výjimečně, nejsou součástí naší každodení praxe. To, co však je součástí našeho každodenního života, je možnost dovolit si být opravdoví a upřímní. Naše běžná denní praxe je, že se nesnažíme být nějací (správní) a dovolujeme si vyjádřit, jak se aktuálně cítíme bez nějaké velké korekce. To neznamená, že na sebe prskáme svoje emoce, ale nepokoušíme se nasazovat si nějaké masky. Důležité je, abychom si byli každý sám za sebe vědomi svých emocí.

Každý si je totiž potřebujeme prožít uvnitř a vnímat, co s námi dělají. Když je házíme na druhého, tak je to snaha se jich zbavit, protože je pro nás nepříjemné je prožívat. 

Když si dovolíme být sami sebou, tak na sebe přestáváme vytvářet tlak a můžeme být mnohem uvolněnější a jde to z našeho nitra. Pak to může být opravdové. 

U nás doma je obvykle docela klid a pohoda, ale stejně tak si dovolíme někdy "bouchnout", když to tak prostě v danou chvíli cítíme a nelze jinak. Nesnažíme se být dokonalí, jen si dovolujeme být opravdoví.

Tím to ovšem nekončí, spíše začíná. Když se dostaneme do situace, která v nás vyvolá neadekvátní emoce, tak se sebou každý po svém pracujeme a najdeme si tu učební lekci, která se nám tím otevřela. Takže napříště už není důvod, aby nás emoce pramenící z tohoto zdroje zahltily. Pochopením získáváme uvolnění a nadhled.

Dá se říci, že vlastně kdykoliv, když se dostaneme do velkých emocí, které nejsou adekvátní situaci, třeba v partnerské hádce s banální příčinou, jedná se o emoce, které pramení v naší historii a se současnou situací nemají nic společného. Proto je užitečné nesnažit se je vyřešit v současnosti s partnerem, ale jít dál a hlouběji a najít zdroj těchto emocí v naší minulosti. Je to mnohem efektivnější a rychlejší způsob, protože vyřešíte příčinu a ne pouze následek. Proto pak úplně samy odpadnou všemožné další konfliktní situace, protože už nemají na čem stavět. Ty staré emoce, které je vyvolávaly, už prostě ztratily svoji sílu. 

Meditace lidem vlastně pomáhá dostat se více do svého nitra a vnímat svoje pocity a potřeby, což je skvělé. Můžeme to ale zkusit i tak, že zpomalíme svoje životní tempo, v mnoha případech by se dalo říct životní úprk a začneme být k sobě vnímavější. Když totiž zpomalíme, uvidíme a ucítíme víc a lépe se pak můžeme rozhodovat o tom, co právě potřebujeme udělat, abychom se cítili dobře. Je potřeba neutíkat do činností, které naše nepříjemné pocity přehluší nebo zatlačí do pozadí. Někdo svoje nepříjemné pocity uvolňuje alkoholem, někdo sladkostmi, ale je spouta dalších způsobů. Někdo třeba horečně cestuje, někdo utíká do práce a někdo má neustále puštěnou televizi, aby svoje nitro neslyšel. 

Můžete zkusit odolat pokušení zaplašit nepříjemné emoce, které se ve vás vzedmuly, nejen činností, která odvede vaši pozornost, ale také jejich ventilací vůči druhému. Možná jste si všimli, že když se do krve zhádáte a vykřičíte svá obvinění na druhého, tak přijde úleva. Jenže to bývá jen krátkodobá úleva a ty samé emoce vám opět vytáhne jiná situace. Jak se říká, sami sebe máme pořád s sebou. Před vlastními emocemi nelze utéct. Lze je jen poznat a přijmout. Takže místo útěku a přehlušení můžete ke svým vlastním emocím přijít blíž, ponořit se do nich a najít to, co je za nimi skryto. Když se vám to podaří, už podobnou situaci nebudete muset řešit. Úleva, která přijde, bude hluboká a trvalá. Je to cesta, jak být v souladu se sebou samým a prožívat vnitřní klid, o který se nebudete muset snažit.

Takže můj návod na vyrovnanost je zpomalit tempo a především zpracovávat si svoje emoce do hloubky. To můžeme jejich plným procítěním, které může přinést i jejich uvolnění a pochopení nebo prací na sobě některou z terapeutických metod za asistence někoho, komu důvěřujeme. Tímto způsobem nás totiž ty staré emoce přestávají ovládat a dochází k osvobození. Současně se přestáváme snažit být nějací a dovolujeme si být sami sebou.

Je to práce na celý život, protože pořád můžeme poznávat další a další nuace svého nitra a co víc, může nás to bavit. Můžeme si rozšířit vnímání tak, že budeme chápat, že naše představa o dokonalosti byla skutečně pouhá omezená představa a škatulka, do které jsem se chtěli vměstnat. Naše prožívání života a nás samotných může být diametrálně širší. Můžeme si dovolovat být opravdu vším, co cítíme a to přináší do života skutečnou plnost a pestrost.

Máte-li chuť podívat se do hloubky svého nitra, ráda Vám v tom budu průvodkyni.

Přeji krásné dny

Bára Zumotová

Chcete-li nás trochu poznat, můžete si poslechnout rozhovory v rádiu: